Děkuji mockrát, pane předsedající, za slovo chtěl. Bych pozdravit vážené kolegyně a vážené kolegy kteří dnes přišli sem a věnují svůj čas právě tomuto tématu, protože já skutečně se domnívám, že se jedná o téma důležité. Že jsme stále ještě zastupitelskou demokracií a my tady, nás 200 poslanců, zastupujeme různá názorová spektra v České republice. A jsem také přesvědčen, že tento hlas lidí, kteří se právem cítí zraněni konáním sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v České republice, by měl být slyšen.

Je mi líto, že tady nejsou žádní kolegové z opozice, protože mně skutečně vždy šlo o diskusi, ale bohužel se domnívám, že jim o diskusi nešlo nikdy a za žádných okolností, v žádném okamžiku. Bohužel celou situaci politicky vyhrotili a zpolitizovali natolik, že se namísto věcné diskuse dostala do roviny hysterických výkřiků a vzájemných urážek, které já osobně, myslím, v tuto chvíli považuji zejména ohledně tohoto tématu za zbytečné.

Rád bych dnes přednesl krátký projev a chtěl bych poukázat, že je to projev, který je věcný, který není žádným způsobem nenávistný, můžete posoudit sami, a který možná nabízí i nějaké neotřelé, nové pohledy, jež ještě nebyly v dané věci zmíněny. Takže pojďme strukturovaně.

Mně nesmírně vadí, když se tady bavíme o nějakém smíření a o vzájemné omluvě. Víte, vždycky platí to, že existuje příčina a následek, takzvaně kauzální nexus. Některé excesy, ke kterým docházelo po skončení druhé světové války v roce 1945 vůči sudetoněmeckému obyvatelstvu, skutečně nebyly chvályhodné a neměli bychom za ně tleskat. Nicméně byly pochopitelné, děly se v celé Evropě. Já bych chtěl poukázat na to, že je v České republice nebo z České republiky bylo tehdy vysídleno 300 až 350 000 občanů německé národnosti, v Polsku to byly tři až 3,5 milionu. V Polsku byly internační tábory a probíhal tam ten odsun ještě mnohem horším způsobem než v České republice. Znovu říkám, není to asi nic, za co bychom měli tleskat, ale rozhodně myslím, že je to věc, která v daném historickém kontextu byla pochopitelná.

Zkusme se alespoň na okamžik vcítit do situace těch lidí, kteří prožívali šest let nezměrného utrpení, kteří přicházeli o členy své rodiny, kteří se vraceli z koncentračních táborů. V dané situaci ruku na srdce, kdo z nás by dokázal zachovat chladnou hlavu. Tudíž pokud někdo způsobil a ten divoký odsun, pokud někdo nese vinu za ty excesy, které se tady udály, pak je to nacistická strana NSDAP Adolfa Hitlera. Kdyby oni nezahájili druhou světovou válku, kdyby oni nevyháněli naše předky z jejich domovů, kdyby je oni neposílali do koncentračních táborů, nikdy by k žádnému odsunu nedošlo a nikdy by nedošlo ani k těm excesům vůči jednotlivým obyvatelům, kteří v některých případech skutečně tu vinu za to nenesli. Ale prosím, zkusme se alespoň na okamžik přenést do té situace a uvědomme si, jak se ti lidé v tu danou chvíli cítili. A já skutečně opakuji, pokud někde hledají sudetští Němci viníka za ten daný odsun, ať ho prosím nehledají v Edvardu Benešovi, ať ho nehledají v našich předcích, ať ho hledají na svém území v NSDAP, která byla prostě a jednoduše původcem celých těch hrůz.