Vážené členky, členové vlády, kolegyně a kolegové,

slyšeli jsme slova premiéra Andreje Babiše. Já jsem rád, že se tím nabouralo to včerejší mlčení a neprostupné ticho. Vlastně to včera přerušil svoji tiskovou konferencí sám Petr Macinka. Ale tam místo sdělení, místo nějakého náznaku základní sebereflexe jsme viděli jenom stranickou tiskovou konferenci zaměřenou možná na utužení voličského jádra, ale rozhodně ne něco, co by jeho postup, kroky a vydírání prezidenta republiky jakkoliv vysvětlovalo.

Zbytečně vedeme dohady o právní kvalifikaci toho daného skutku. Nejsme právníci a stále ještě jsme v zemi, kde politici neurčují a neměli by určovat právní kvalifikaci. Stále ještě žijeme v zemi, kdy tady k tomu máme orgány, jejichž náplní to je. Bude jistě konat policie, pan prezident podle veškerých dostupných informací podnět dal, případně budou konat státní zástupci, případně budou konat soudy. Tak to má být.

Já se spíše zaměřím na etymologický, jazykový, lingvistický význam slova vydírat, to znamená, jak tomu rozumí lidé, jak tomu rozumíme, když tohle slovo používáme v běžné řeči. Tak podle Rejzkova českého etymologického slovníku to slovo vznikalo hezky - vydírat něco z něčeho, kůru ze stromu. Je tady sémantický posun a v současné době tomu rozumíme tak, že člověk, který vydírá, se násilně nebo nátlakově snaží domoci nějakého majetku, ústupku či nějaké výhody.

Podle této definice se pan vicepremiér Macinka jistě vydírání vůči panu prezidentovi dopustil. A dokonce je tady jedna hezká souvislost. Stejný kořen slova najdeme u slova vydřiduch, ten, který z druhého dere. Takže máme ministra zahraničních věcí, který může být dle lingvistického náhledu na věc označen jako vydřiduch.