Poslední den v roce. Spousta lidí se chystá oslavovat příchod nového roku a odpočítávají zbývající hodiny do konce toho starého. Od té doby, co mám malé děti (a další kousek na cestě), oslavy nejsou až tak bujaré, a tak mám alespoň čas napsat pár slov o uplynulém roce 2019. Chápu, že nejsem první ani poslední, nicméně slibuji, že se pokusím co do počtu znaků držet při zdi, abych vás úplně neunudil. Pokud si najdete chvilku mezi přípravou silvestrovské tabule na přečtení, budu rád.
Do roku 2019 jsem si dal předsevzetí projet křížem krážem republiku, navštívit regiony a pobavit se s lidmi, co je trápí, jak vnímají politiku a vést dialog jak s příznivci, tak oponenty. Probrali jsme mnoho rozličných témat a můžu již teď slíbit, že od toho neupustím ani v roce 2020. Nebudu zde podrobně rozepisovat co, kde a jak. Budu totiž rád, když se přesvědčíte osobně, ať už je vám politika STANu blízká či naopak. Chtěl bych Česko bez příkopů, kde odlišný náhled nepodněcuje hádku, ale diskuzi.
Letošní rok byl (opět) ve znamení mnohých výročí. Připomněli jsme si 20 let od vstupu do NATO. Symbolicky jsem proto navrhl lorda Robertsona, bývalého generálního tajemníka NATO, který byl ve funkci v době našeho přistoupení, a přispěl tak velkým dílem, abychom se stali součástí této organizace, na státní vyznamení. Jsme také 15 let členem EU a především jsme oslavili 30 let od tzv. Sametové roveluce. Člověk si uvědomí, jak je svoboda a lidskoprávní problematika důležitá. Rád jsem proto podpořil Milion chvilek pro demokracii a další projekty např. Amnesty International. Svoboda totiž nezačíná a nekončí jen u našich hranic.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV