John Maynard Keynes věřil, že rozpory kapitalismu lze harmonizovat. Byl pokládán za ekonoma, jenž svou teorií překonal Marxovu tezi, že uhlazení rozporů kapitalismu je vždy jen dočasné. Rozepře mezi keynesiány a marxisty trvají dodnes a odrážejí se v současných tahanicích kolem sociálního státu
James O´Connor v knize Fiskální krize státu názorně ukázal, jak nutně soukromý sektor potřebuje stát na to, aby mu zajistil větší odbyt, aby mu garantoval zisky investicemi do infrastruktury atd. Po nějaké době se ale peníze, které udržují stát v chodu, spotřebují a vyčerpají. Proto přichází liberalismus se zadržováním růstu mezd, deflační politikou a zapřáhnutím státu do služeb velkokapitálu v ještě větší míře. Nižší příjmy státní kasy jsou nahrazovány levnými úvěry, dodávkami zboží z nízkonákladových zemí a finančními inovacemi. Jak to končí, jsme po převratu pocítili na vlastní kůži i my. Rostoucí nerovnost napomáhá vypuknutí krize a stálou hrozbou se stává nezaměstnanost.
O kom jste v souvislosti s evropskými volbami slyšeli nejvíc?Anketa
Slabinou nástrojů boje proti nezaměstnanosti v EU je jejich roztříštěnost. Přes veškeré úsilí Evropského parlamentu se je nepodařilo sladit a ucelit, a proto jsou výsledky těchto snah neefektivní a účinnost opatření neúměrně nízká. Přitom se nedá říci, že by do sociální politiky šlo málo peněz.
V červenci 2008 byl schválen materiál Příležitosti, přístup a solidarita v Evropě 21. století. Přijaly se postupy, které zvyšují účinnost už existujících nástrojů, jako třeba Evropský sociální fond. V období 2004-2009 jsem se podílel na vypracování a přijetí zprávy o mikroúvěrech, díky čemuž byl v roce 2010 vytvořen evropský nástroj mikrofinancování Progress. Ten umožňuje poskytovat mikroúvěry malým podnikům a samostatně výdělečným osobám, kteří chtějí rozšířit svůj podnik, ale i nezaměstnaným, kteří si chtějí svou vlastní živnost teprve založit (v boji proti nezaměstnanosti se mikroúvěry osvědčily v třetím světě. Tuto metodu zaváděl Muhammad Yunus, který má ve svém hnutí po světě už 200 milionů lidí; v Evropě ale tato cesta zatím příliš nefunguje).
Růst podporující začlenění a zaměstnanost je součástí strategie Evropa 2020. Cílem této strategie je vymanit 20 milionů Evropanů z nebezpečí chudoby a dosáhnout 75% zaměstnanosti ve věkové skupině 20-64 let. Na boj s nezaměstnaností jsou zaměřeny tři stěžejní iniciativy této strategie. Jsou to Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa (což je prosazování Špidlova vynálezu flexicurity), dále Mládež v pohybu a konečně Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení.
Ze současných aktivit Evropské komise bych vyzdvihl dvě. Především se objevila agenda, která by umožnila zaměstnancům převzít od majitelů krachující podniky. V USA tuto šanci poskytoval za určitých okolností systém ESOP (Employee Stock Ownership Plans), tzn. plány vlastnické spoluúčasti zaměstnanců. V USA se tímto způsobem zachránily některé krachující firmy, zejména v těžkém průmyslu. Ačkoli je autorem této myšlenky pravicový ekonom profesor Kelso a přestože ji do americké legislativy zavedl Ronald Reagan, byl tento nápad po převratu v ČR zatracován a odmítán jako socialistický přežitek (patřil jsem mezi ty poslance českého parlamentu, kteří se marně pokoušeli ESOP prohlasovat ).
Druhá iniciativa komise je možná ještě zajímavější. Je to podpora družstev. Ukázalo se totiž, že v podmínkách krize je právě družstevní forma vlastnictví a podnikání vůči otřesům trhu nejodolnější. Nejsou to jen mondragonské kooperativy ze Španělska, které prosadil biskup José Arismendi, ale i družstva rakouská (Matrei), německá nebo dánská. V EU pracuje více než 60 milionů lidí v podnicích s družstevní formou. To je asi jedna pětina všech pracujících. Pro nás, kteří jsme zažili drsné útoky proti družstvům všeho druhu, je to povzbuzující informace. Tolik na úvod, příště si povíme něco o konkrétních cestách boje proti nezaměstnanosti.
Psali jsme:
_profil_top.jpg)
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Miloslav Ransdorf
