„Remota iustitia, quid  sunt regna nisi magna latrocinia?“ Když se odstraní spravedlnost, co jsou království, než velké loupeže? (svatý Augustin).

O potřebě spravedlnosti prý mluvil při nedávné audienci papež František s primasem Dominikem Dukou. Jen bůh ale ví, co konkrétně papež slyšel, jaké informace dostal a na jaké údaje reagoval. Protože spravedlnost při navracení církevního majetku u nás dostává pořádně na frak

Návrhy římskokatolické církve na majetkové vyrovnání přijalo Ministerstvo kultury prakticky bez výhrad. Bylo to v době, kdy se v čele ministerstva kultury vystřídaly dvě zoufale nekompetentní osoby, zubař Jiří Besser  a vychovatelka Alena Hanáková.  Když budeme sledovat původ soupisu majetku, skončíme v roce 2008 u ekonomky Pražského arcibiskupství Anežky Churáňové. To znamená, že církev sama si sestavila seznam, podle kterého má vyrovnání proběhnout.  Zástupci státu byli v této věci zcela pasivní. Chvíle „CH“ nastala pro církevníky po volbách 2010, kdy vznikla „panská koalice“, vedená  Petrem Nečasem a řízená Miroslavem Kalouskem. Měli bychom si pamatovat, že Nečas a Kalousek šli římskokatolické církvi otevřeně na ruku a svévolně poškodili český stát.

Nejasností, nepřesností a pochyb je v případě požadovaného církevního majetku příliš. Dovolím si připomenout některé nejkřiklavější kauzy.

Případ kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře, památky zapsané v Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.  V rozhodné době byl tento objekt v naprostých ruinách, nebyl majetkem římskokatolické církve ani jí podléhajícímu subjektu a nesloužil náboženským účelům. Obnoven byl výhradně za finanční prostředky socialistického státu v 70. letech a na počátku 80. let. V této záležitosti byla již podána trestní oznámení (zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinnosti při správě cizího majetku).