Ale o prezidentských volbách píši z jiného důvodu, ve kterém vidím naději. Ukrajinská veřejnost totiž v prezidentských volbách odmítla fašistoidní skupiny. Důvěru naopak dostal Petro Porošensko, který se tvářil umírněně. Když byly zveřejněny předběžné výsledky, upoutalo pozornost, že Dmytro Jaroš z Pravého sektoru dostal jen jedno procento hlasů, Oleh Ťahnybok, proslulý svými xenofobními výkřiky proti Rusům, Židům a Němcům, dostal také jedno procento. Ukrajinci fašisty nechtějí. Více hlasů než jim dali voliči představiteli židovské menšiny Rabinovičovi, a sice dvě procenta.

I to je důkaz, že fašisté ztrácejí. Proč se jich tedy Porošenko nezbaví? Říká se, že ten okamžik nastane po listopadových volbách do Verchovné rady, tedy do národního parlamentu. Některé hlasy poukazují na to, že Národní garda, která by nyní byla bez lidí z Pravého sektoru nemyslitelná, je výztuží slabé a nefunkční ukrajinské armády. Novému režimu ovšem extremisté dělají medvědí službu, protože nepůsobí jako vojáci, ale spíše jako rabující oddíly, které terorizují civilisty. Jenže právě tento „přesvědčující“ efekt je patrně důvodem, proč v dohledné době tyto skupiny bez výraznější opory ve veřejnosti nezmizí.

Ale přesto, slabá podpora pro Jaroše a Ťahnyboka je signál určité naděje. Díky za něj.