Prezident republiky vyhlásil volby na říjen. A přede mnou i před vámi stojí nejtěžší období – nejen proto, že se rozhoduje o budoucnosti naší země, ale také proto, že soupeříme s lidmi, kteří se neštítí ničeho.

Dříve se politika dělala debatou, výměnou názorů, hledáním řešení. Dnes místo toho čelíme šikaně, výhrůžkám a špinavým trikům. Posílají na vás mladé s kamerami, ničí auta, narušují veřejné debaty. Zakládají falešné profily, lžou vaším jménem, manipulují. I mě se to dotklo – moje jméno zneužili v kampani špíny a nenávisti. Ale udělali chybu, překročili zákon. A jednoho dne za to ponesou odpovědnost.

Já neuhnu. Stejně jako jsem neuhnula ani za covidu. Ne proto, že by to bylo snadné, ale proto, že jsem nemohla mlčet, když jsem viděla, jak vláda porušuje lidská práva, zavírá seniory, diskriminuje občany a vydírá je vakcinací, o níž se dnes ukazuje, že nebyla podložená pravdivými daty. Varovala jsem. Mluvila jsem. A zaplatila za to cejchem „dezinformátora“. Jenže dnes už víme, že pravda se umlčet nedá.

Slovensko mělo odvahu zveřejnit složení vakcín. Austrálie a USA zkoumají vedlejší účinky. Evropská komise je pod tlakem kvůli utajení smluv a komunikace. A my? Tady se pořád mlčí. Ale mlčet je stejné jako souhlasit, a já nesouhlasím. Volby jsou šance. Šance tohle všechno změnit. Šance ukázat, že slušnost, odvaha a pravda ještě nevymřely. Šance postavit se těm, kteří chtějí zneužívat moc jako bič.

A právě proto mají lidé strach. Strach, že jim volby někdo ukradne. Průzkumy jasně ukazují, že rostoucí procento občanů se bojí zmanipulovaných výsledků, cinknutých sčítání a podvodů pod rouškou technologií. A nelze se jim divit. Tato vláda překročila tolik hranic, porušila tolik slibů, že důvěra občanů se rozpadla jako domeček z karet.

Lidé už toho mají dost. Dost a víc než dost. Ať to říkají potichu nebo nahlas – cítí, že tahle země potřebuje novou sílu. Sílu, která nebude sloužit Bruselu ani bankám, ale obyčejným lidem.

Proto dnes říkám nahlas a beze strachu: Stačilo.

Stačilo mlčet. Stačilo lhát. Stačilo lidi vydírat.

Tahle země patří lidem – ne těm, co ji řídí jako firmu a občany považují za obtížný inventář.