Na pátečním setkání s ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou jsme probraly několik celospolečensky zásadních témat spadajících pod MPSV. Zákon o sociálním bydlení mezi ně bezesporu patří, protože se týká dvou set tisíc občanů, kteří jsou v bytové nouzi. Mezi nimi jsou jak osamělí senioři, tak i desítky tisíc dětí, jež trpí důsledky sociální nerovnosti (horšími šancemi uspět ve vzdělání, v dospělosti pak vyšším sklonem k negativním společenským jevům). Na to pak doplácí celá společnost. Dlouhodobým řešením není pouhé napsání zákona o sociálním bydlení. Je to i hledání cest k tomu, jak do této problematiky přivést větší množství odborných pracovníků, kteří jsou v přímém kontaktu s klienty a podporují je v udržení bydlení i často obtížném návratu do práce. Též potřebujeme motivovat současné pracovníky, aby po několika letech obor neopustili po zjištění, že stát není schopen připravit řádné podmínky pro výkon sociální práce ani zázemí pro jejich profesní růst.

Nevyhnuly jsme se ani problému nedostatku financí na transformaci péče o ohrožené děti. Toto téma je aktuální zejména v Pardubickém a Zlínském kraji, kde mají po dohodě všech zúčastněných resortů zpracované plány, jak pro děti systémově přínosné změny provést. Tyto změny se týkají zejména terénních a ambulantních služeb a komunitního charakteru zařízení. Pokud se opravdu podaří na tyto pilotní projekty nalézt alespoň část prostředků, mohou se stát inspirací dalším krajům. Potýkáme se totiž s nedostatkem pěstounů, zejména těch dlouhodobých, a s nebezpečím vyhoření lidí, kteří ve svých zařízeních transformaci připravovali a nyní hrozí, že jejich několikaletá práce přijde vniveč.