Jednání ministerstva je typickým byrokratickým postupem, který v Asociaci sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví dobře známe. Památkáři na ministerstvu se mnohdy chovají ne jako ochranáři kulturního dědictví, ale jako demoliční četa. Přitom se jedná o úřední výkon, kdy by prohlášení sedleckého zámku za kulturní památku velmi pomohlo místním aktivistům v jeho ochraně.

To, že ministerstvo kultury rozhoduje, která památka si zaslouží ochranu a která ne, vede přesně k tomu, kdy bývalý prezident Klaus mohl v Kyselce prohlásit, že Kyselka není Karlštejn, tak nač ty ruiny opravovat, když pro ně firma Karlovarské minerální vody nemá uplatnění. Je strašné, že stavba, která tu stála více než 300 let, může zmizet z povrchu této země, a to jen proto, že ministerstvo není schopno ji včas prohlásit za kulturní památku, kterou bezesporu je, a to i nyní ve své ruině. I ta je barokní a lze ji opravit za použití replik toho, co shořelo. Ve Varšavě si postavili celou repliku zámku znovu a z velké části jsou replikami i barokní paláce válkou zničených Drážďan!

Na vině je však také zastupitelstvo Sedlce, a to svým nezájmem o tvář obce, kterou takové památky utvářejí a dělají ji výlučnou. Znám obce, kterým stálo za to si takovýto cenný objekt odkoupit a restaurovat z vlastních prostředků a sehnaných dotací, i když to mnohdy trvá řadu let a restauruje se postupně, když jsou peníze. Za mnohé můžu jmenovat barokní zámek v obci Štědrá u Žlutic, také v Karlovarském kraji, kde kandidují za hnutí Úsvit. Zde měli ovšem štěstí na kultivovaného starostu, který si uvědomuje, že národ dělá kulturním to, jak se dokáže postarat o dědictví zanechané našimi předky.