Snění o dobru

Málokterý prezident dostal tolik uznání za své budoucí zásluhy jako Barack Obama. Již před jeho zvolením mu komentátoři na celém světě předpovídali skvělé prezidentství. I Nobelova cena míru přišla dříve, než si ji vůbec stačil zasloužit. To vše snad za větu hodnou bible, „Yes, we can“, za skvělou rétoriku, za barvu kůže a za nevyhnutelné dobro. No a nějak to nedopadlo.

Skvělý řečník a důstojná osobnost, to je sen publicistů. Dává jim titulky a nadhazuje na smeče vizionářských fejetonů. Barack Obama byl pro ně ztělesněním přesvědčení, že slovo může změnit realitu. A tak snili o světovládě demokracie, o neodolatelnosti myšlenky dobra a o toleranci, která oblomí i nejzavilejší nepřátele.

To je přesně podle gusta mnohých intelektuálů. Jsou obětí vlastního mudrování v poustevně ducha, ležící mimo dohled reality. Zmámeni svými sny jsou bratrstvem dona Quijota. Věří, že silou svých slov přičarují to, co považují za dobro a zamezí zlému. Oni snili a psali a Obama měl „jen“ uskutečňovat. Ale slovo nestačí k tomu, aby se změnil svět.