Trafika byla odměna pro vysloužilce, který odvedl službu státu, což v pohnutých dobách vzniku republiky znamenalo nasazení života a často zranění s doživotními následky. S ohledem na fyzickou a odbornou nenáročnost práce a na její nevysoké ohodnocení bylo zřejmé, že si ji veterán nejen zaslouží a že ji zvládne, ale že také nebude předmětem závisti a že ho nebude pokoušet moc.

Pašalik - respektive pašaluk - byla správní jednotka Osmanské říše, kterou ovládal jeden člověk a kterou na přelomu 16. a 17.století osmanští dobyvatelé rozšířili až do Podunají. Velkovezír paša správce vybíral nejen podle jejich zásluh, ale i podle osobní obliby či vztahu. Někdy se tak stávalo, že na svou roli nestačili, což zakrývali arogancí moci, nebo že ji dokonce zneužívali a sklízeli zášť.

Osobně si myslím, že by politici se znalostí fungování státu, s potřebnou odborností a s etickými principy neměli opouštět automaticky veřejnou správu jen proto, že jim skončil mandát. Státní správa je svého druhu řemeslo, odborníky potřebuje a neměla by jimi mrhat. Obsazování postů ve státní správě či státních podnicích by ale mělo probíhat transparentně a na základě výběrových řízení.