Rokytka (KSČM): Svátky jara nebo klerofašistický státní svátek?

Vlastizrádcům ve sněmovně se podařilo mesaliančně zprznit tradiční slovanské svátky jara na státně-církevní Velký pátek s ponurými bajkami o fanatickými judaisty ukřižovaném divotvůrci a jeho údajném povstání z hrobu.

Že byl Jan Křtitel tím, který ho v hyperborejské tradici pokřtil vodou na dvojzrozence, se samozřejmě nepřipomíná, stejně jako jeho staroslovanský výkřik zmučené duše: Veliký, veliký, přijmi naše dílo, jemuž Hebrejové samozřejmě nerozuměli.

Místo toho je nadále hanobeno lidství bajkou o neposkvrněném početí Krista a tím hozeno lejno na počátek každého člověka.

Pohlédněme si do očí. Jsme Hyperborejci - víme až příliš dobře, jak žijeme stranou. "Objevili jsme štěstí, známe cestu, nalezli jsme východisko z celých tisíciletí labyrintu. Kdo jiný je nalezl ? - Moderní člověk snad ? - Nevím kudy kam, jsem vším, co neví kudy kam" - vzdychá moderní člověk... Touto moderností jsme stonali - shnilým mírem, zbabělým kompromisem, vší ctností moderního Ano a Ne. Tato tolerance a largeur srdce, která všechno "odpouští', protože vše "chápe", je pro nás scirocco. Raději žít v ledu nežli mezi moderními ctnostmi a jinými jižními větry!

...Stateční jsme byli dost, nešetřili jsme sebe ani jiné: ale dlouho jsme nevěděli, kam se svou statečností. Zachmuřili jsme se, říkali nám fatalisté. Naše fátum - to byla plnost, napětí, nadržení sil. Žízníme po blesku a činech, nikdy jsme se nepřiblížili k štěstí hochů, "oddanosti"...Bouře byla v našem vzduchu, příroda - a my jsme příroda -, se zatměla - neboť jsme neměli cesty. Formule našeho štěstí: jasné Ano, Ne, přímá linie, cíl...

Renesance - událost beze smyslu, veliké Nadarmo! - Ach ti Němci, co nás už stáli! Nadarmo - to bylo vždy dílem Němců. - Reformace; Leibniz; Kant a takzvaná německá filosofie; války "za svobodu"; Říše - pokaždé něco, co tu již bylo, něco nenávratného, narazí na nějaké Nadarmo... Jsou to moji nepřátelé, přiznávám se k tomu, tito Němci: pohrdám nečistotou všeho druhu pojmů a hodnot, zbabělostí před každým poctivým Ano a Ne, jak to u nich znám. Za téměř celé poslední tisíciletí zmotali a zašmodrchali všechno, čeho se dotkli svými prsty, mají na svědomí všechno polovičaté - tříosminové! - čím stůně Evropa, - mají na svědomí také nejnečistší druh křesťanství, jaký je, nejnevyléčitelnější, nejnevýraznější, protestantství... Nezbavíme-li se křesťanství, Němci tím budou vinní.

Tím jsem u konce a vynáším svůj ortel:

Odsuzuji křesťanství, vznáším na křesťanskou církev nejstrašnější všech obžalob, jakou kdy který žalobce vzal do úst. Je mi nejvyšší všech myslitelných korupcí, měla vůli k poslední jen možné korupci. Není nic, čeho by se křesťanská církev nedotkla svou zkažeností, každou hodnotu obrátila v nehodnotu, z každé pravdy udělala lež, z každé poctivosti duševní bídáctví. Ať se ještě někdo odváží a mluví mi o jejích "humanitních" požehnáních! Odstranit nějakou bědu bylo proti jejímu nejhlubšímu prospěchu: žila z běd, tvořila bědy, aby sebe zvěčnila—Například červ hříchu: touto strázní obohatila lidstvo teprve církev! - "Rovnost duší před bohem", tato falešnost, tato záminka zákeřné nevraživosti všech nízce smýšlejících, tento pojem třaskavina, který se nakonec stal revolucí, moderní ideou a úpadkovým principem celého společenského řádu, - to je křesťanský dynamit...

"Humanitní' požehnání křesťanství! Vypěstovat z humanity vnitřní odpor, opovržení všemi dobrými a poctivými instinkty! To mi tak je požehnání křesťanství! - Parazitství jedinou praxí církve; pijící svým ideálem nedokrevnosti, "svatosti" všechnu krev, všechnu lásku, všechnu nadějí k životu; onen svět vůlí k popření veškeré reality; kříž odznakem nejpodzemnějšího spiknutí, jaké kdy bylo, proti zdraví, kráse, zdařilosti, udatnosti, duchu, dobrotě duše, proti samotnému životu...

Tuto věčnou obžalobu křesťanství napíši na všechny zdi, kde zdi jen jsou, - mám písmena, že i slepí prohlédnou... Zovu křesťanství jedinou velikou kletbou, jedinou velikou nejvnitřnější zkažeností, jediným velikým instinktem pomsty, jemuž není prostředku dost jedovatého, tajného, podzemního, dosti malého, - zovu je jedinou nesmrtelnou poskvrnou lidstva... A počítáme čas podle onoho dies nefastus, jímž se počalo toto dopuštění osudu, - podle prvního dne křesťanství! - Proč ne raději podle jeho dne posledního? - Podle dneška? - Všechny hodnoty přehodnotit!... Tak pravil Zarathustra.

Rady pro úspěšný jarní start:

Ráno vypijte nalačno sklenku vlažné vody s plátkem citrónu.

Zvyšte množství pohybu a pobytu venku na čerstvém vzduchu. Dotýkejte se stromů, nabíjí energií.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.

Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

Článek obsahuje štítky

KSČM , Velikonoce , Rokytka

autor: PV

JUDr. Ing. Zdeněk Hraba, Ph.D. byl položen dotaz

Jak chcete odříznout politické neziskovky od dotací?

Tvrdíte, že doufáte, že se vám politické neziskovky podaří odříznout od dotací. Zajímalo by mě, jak to chcete udělat? Fandím vám, ale myslím, že je to nereálné.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů: