Střízlivé hodnocení situace je tedy takové, že obě strany sváru mají problém udržet svůj tábor pod kontrolou. Vládní kruhy kolem prezidenta Janukovyče evidentně neovládají některá místa na západě státu a je nejvyšší čas, aby se vzpamatovaly a sáhly po dialogu s opozicí. Demonstrující veřejnost je zase frustrovaná z toho, že opoziční vůdci nedosáhli za dlouhou dobu protestů žádných hmatatelných úspěchů. Část opozice hlásící se k nacionalismu nemá k násilí daleko a bude těžké ji pacifikovat. Z našeho pohledu je třeba doufat v rozumnou opozici, která má v současnosti svého lídra v osobě Vitalije Klička. Od začátku konfrontace je to právě Kličko, kdo volá po uklidnění vášní a zastavení násilí. Uvědomuje si, že patová situace hrozí přerůst v krizi ohromných rozměrů: nejčernější scénář zahrnuje občanskou válku, násilí a chaos, který by mohl vyústit v rozpad země na prozápadní a proruskou část.

Jediným řešením pro násilím zmítanou Ukrajinu je dialog obou stran. Dialog znamená oboustrannou ochotu ke kompromisům a předpokládá určitou politickou kulturu. S tou je však v končinách poznamenaných desítkami let reálného socialismu problém. Vidíme to i u nás, kde se stále ochota ke kompromisu považuje za projev slabosti.

Ukrajina k Evropě patří a nám nesmí být lhostejné, co se na Ukrajině děje. Pro naše středoevropské zájmy je důležité, že nabídka asociační smlouvy ze strany EU je nadále na stole a my jsme si nezabouchli dveře do budoucna.