V rámci nouzového stavu a série speciálních legislativních aktů s ním souvisejících se toto úterý a středu v Poslanecké sněmovně projednával i vládní návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru na oblast kulturních akcí. Zjednodušeně řečeno, šlo o předlohu, která měla řešit kompenzace za neuskutečněné a zrušené kulturní akce nejrůznějšího typu ve smyslu vzájemného vypořádání se mezi pořadateli těchto akcí a zákazníky, kteří si už na ně zakoupili vstupenky.

Aby měli pořadatelé čas se nadechnout

Vláda navrhla (respektive ministerstvo kultury), aby každý pořadatel kulturní akce, která se v důsledku pandemie koronaviru nemohla nebo nebude moci uskutečnit, vydal držitelům platných vstupenek poukaz na náhradní kulturní akci, kterou jim za tu neuskutečněnou nabídne. Poté už bude na samotných zákaznících, zda tento poukaz, respektive náhradu, akceptují a využijí – anebo, pokud ji z jakýchkoli důvodů využít nebudou moci, budou požadovat vrácení již uhrazeného vstupného. Klíčovým termínem návrhu byla tzv. ochranná doba. Znamená to období, po které jsou pořadatelé kulturních akcí, nyní absolutně bez příjmů a mnohdy pouze (s často enormními) náklady, chráněni ve smyslu odkladu povinnosti vracet zákazníkům uhrazené vstupné. Tato doba byla stanovena na období do 31. 10. 2021 tak, aby měli pořadatelé čas se pomyslně nadechnout, po uvolnění mimořádných opatření uspořádat náhradní nebo nové akce, které nabídnou i svým zákazníkům s „letošními“ vstupenkami. Pořadatelé by zkrátka měli dostat příležitost obnovit a znovu rozběhnout své podnikání, opět získat příjmy a z nich případně těm zákazníkům, kteří poukazy na náhradní kulturní akce nevyužijí, vrátit peníze za propadlé vstupenky.

Šest měsíců je málo!

Při podrobném studiu textu návrhu zákona jsem si ovšem, doslova „za pět minut dvanáct“, krátce předtím, než začalo ve Sněmovně jeho finální projednávání, všiml zdánlivého detailu, který by ovšem měl, v případě schálení, fatální dopady na pořadatele kulturních akcí, ale i na jejich potenciální návštěvníky. Šlo o to, že v odstavci, který měl definovat konec výše zmíněné ochranné doby se – zřejmě nepozorností, neznalostí nebo nedopatřením příslušného úředníka či legislativce – objevila jako jedna z variant formulace „ochranná doba končí, jestliže pořadatel nenabídl zákazníkovi náhradní kulturní akci do šesti měsíců od vydání poukazu“. Co by to znamenalo v praxi? Především to, že by zákazníci mohli hromadně požadovat, aby jim byla nabídnuta návštěva náhradní kulturní akce ještě v době výrazně před datem 31. 10. 2021, které je jako konec ochranné doby definováno na jiném místě návrhu.