Už je to 105 let, kdy islámští Turci začali mezi lety 1915 až 1918 vyvražďovat okolo 1,5 milionu křesťanských Arménů. Turecko tuto genocidu stále popírá a nehlásí se k ní. Oběti arménské genocidy zasluhují naší vzpomínku a zároveň mějme na paměti, že musíme být vůči Turkům stále ostražití. Současné násilnosti Turecka vůči Kurdům i proti Řekům nám dávají za pravdu.

Hnutí SPD vyjadřuje úctu všem obětem takzvané arménské genocidy, v rámci které islámsky smýšlející Turci mezi lety 1915 až 1918 vyvraždili přibližně 1,5 milionu Arménů, hlásící se k východnímu křesťanství. Naši poslanci byli minulé volební období jedněmi z těch, kterým se podařilo v české Sněmovně prosadit uznání arménské genocidy, stejně jako to již udělaly mnohé státy Evropy.

Už od připojení území Arménie k Osmanské říši bylo hlavním problémem společného soužití rozdílné náboženství. V říši dominoval islám a arménský národ se hlásil k východnímu křesťanství. Spory se mezi Osmanskou říší a dvoumilionovou arménskou menšinou začaly zhoršovat v polovině 19. století, kdy začalo arménské národní obrození. První velké vyvraždění 80 až 300 tisíc Arménů Turky proběhlo v letech 1895 až 1896 na příkaz tureckého sultána Abdülhamida II. V roce 1909 se odehrál další masakr v Kilikii, kde bylo z iniciativy tzv. „mladoturků“ zabito 30 tisíc Arménů. Další počátek masivního vyvražďování Arménů můžeme hledat v událostech z listopadu roku 1914, kdy se Osmanská říše zapojila do první světové války, a to na straně centrálních mocností. Krátce na to v lednu 1915 se turecká III. armáda střetla s ruskými vojsky na arménském území a byla v bitvě u Šarikamiše poražena. Arméni byli tehdejšími představiteli osmanské říše neoprávněně obviněni ze sabotáže, neboť na části bojové linie docházelo k přechodu Arménů k jednotkám carského Ruska, nejednalo se ale o masovou dezerci.