S příchodem francouzských vojsk na konci 18. století došlo k radikálním změnám ve švýcarském politickém systému. Pod vládou Napoleona přinutila Helvetská republika nezávislé kantony k utvoření centralizovaného republikánského státu, který přísně kontrolovala Francie.

V roce 1802 Napoleon uspořádal první celonárodní lidové hlasování. Lidé v něm rozhodovali o druhé helvetské ústavě, jejímž účelem bylo uklidnit zemi. 72.000 lidí hlasovalo pro ústavu, 92.000 proti ní. Ústava však byla prohlášena za přijatou, neboť Napoleon zavedl pravidlo, podle něhož byl každý nevolič považován za voliče hlasujícího „pro“. Není překvapením, že Švýcaři tuto lest nerespektovali a první švýcarské referendum tak skončilo fiaskem.

Napoleon si časem uvědomil, že centralizovaná vláda není pro Švýcarsko to pravé. Proto v roce 1803 schválil novou ústavu známou jako „Act of Mediation“ (Akt smíru), jejímž prostřednictvím byla kantonům vrácena autonomie.