Někdy jsou ty argumenty tak pravdivé a spontánně silné, že se bojím, aby se při tom argumentačním rozčilení některým lidem nezastavilo srdce. Když se vždy nad jejich monologem zamyslím, nezbývá mi než s nimi ve většině případů souhlasit.

Co mě ale na tom všem nesmírně vadí, je to, že ti, kteří nejvíce křičí a jsou rozčilení na maximální možnou mez pro to, aby se něco změnilo, nehnou ani prstem. Ba co více, neudělají ani tu nejjednodušší věc, která se pro to dá udělat. Ano tušíte dobře. Tou nejjednodušší, ale hlavně také nejúčelnější a jedinou možnou věcí, jak se dobrat k nějaké nápravě je to, že v každé svobodné zemi může každý občan vyjádřit svou nespokojenost demokratickou cestou, kterou jsou volby. Jedině tak se totiž nespokojenost s veřejným životem může dát beztrestně najevo. Jiná možnost neexistuje a jedině až to všem těm nespokojeným spoluobčanům dojde, bude možné dát zemi do pořádku.