Už před volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které se konaly zhruba před rokem, jsem každému, kdo mi s velkou slávou říkal, že bude volit ANO vlastně NE, nebude líp, říkal, že to sice myslí dobře, jelikož velkou změnu to chce, ale ne určitě takovou, aby nám začali vládnout lidé s tak obrovským střetem zájmů. Většina na mě samozřejmě nedala, jelikož chuť koblih byla pochopitelně silnější než zdravý selský rozum.

Dnes si říkám dobře vám tak, co jste chtěli, to máte, ale vůbec z toho nemám radost, jelikož podle mě může být ještě hůře. Všem musí být samozřejmě jasné, na co narážím. Navrhnout na místo ministra dopravy šéfa jedné z největších stavebních firem v zemi, jejíž manažeři údajně falšovali účetní doklady a soudí se se státem v několika kauzách, je krásný příklad privatizace politiky za bílého dne.