Vážená paní ministryně, dámy a pánové. Byť senátor, přece jenom se cítím nejvíc učitelem, i když 27 let ředitelem školy. Vždycky na konci hodin jsem měl tendenci se vyptávat, zjišťovat, jestli studenti dobře poslouchají, o čem jde řeč. Nebudu se vás vyptávat, jestli jste dobře poslouchali tady nebo u televizí někde v předsálí, ale dovolím si upozornit na jednu věc, a nepochybuji o tom, že jste si toho všimli.

Zatím se do obecné rozpravy zapojilo asi 12 nebo 14 lidí, a skoro všichni jsou velice kritičtí. To, co mě na tom ovšem nejvíce zaujalo, je to, že naprostá většina těch, kteří vyjadřují své znepokojení s návrhem a s jeho administrativní náročností, s jeho byrokratičností atd., jsou lidé, kteří jsou ze škol. Jsou to lidé, kteří ještě někde v současné době učí, k senátorování ředitelují, nebo byli řediteli nebo byli učiteli.

Je na tom asi trošku něco k zamyšlení, stejně jako je k zamyšlení to, že iniciativa zatím neexistující pedagogické komory, což je třeba říci, byla velice úspěšná, vyjádřilo se k ní do dnešního dne 7.500 lidí. Velice mě překvapilo to, že pan senátor Michálek si dal tu práci a oslovil tak velký vzorek lidí. A zpětná vazba je také dost znepokojující pro nás, kteří máme rozhodnout, jak dál s kariérním řádem.

To jsou všechno věci, které bychom si samozřejmě měli dobře uvědomit, než budeme o něčem hlasovat.

Chápu, že paní ministryně se snaží do školství dostat peníze, opravdu ji za to obdivuji, za důslednost, kterou za tím šla. Jsem za to rád, ale obávám se, že způsob řešení, který tady před chviličkou i připomněla – pokud to neschválíme, tyto peníze tam nepůjdou. Obávám se, že způsob řešení kariérním řádem tam dostat peníze není správný.