Vážená paní ministryně, dámy a pánové. Byť senátor, přece jenom se cítím nejvíc učitelem, i když 27 let ředitelem školy. Vždycky na konci hodin jsem měl tendenci se vyptávat, zjišťovat, jestli studenti dobře poslouchají, o čem jde řeč. Nebudu se vás vyptávat, jestli jste dobře poslouchali tady nebo u televizí někde v předsálí, ale dovolím si upozornit na jednu věc, a nepochybuji o tom, že jste si toho všimli.

Zatím se do obecné rozpravy zapojilo asi 12 nebo 14 lidí, a skoro všichni jsou velice kritičtí. To, co mě na tom ovšem nejvíce zaujalo, je to, že naprostá většina těch, kteří vyjadřují své znepokojení s návrhem a s jeho administrativní náročností, s jeho byrokratičností atd., jsou lidé, kteří jsou ze škol. Jsou to lidé, kteří ještě někde v současné době učí, k senátorování ředitelují, nebo byli řediteli nebo byli učiteli.

Je na tom asi trošku něco k zamyšlení, stejně jako je k zamyšlení to, že iniciativa zatím neexistující pedagogické komory, což je třeba říci, byla velice úspěšná, vyjádřilo se k ní do dnešního dne 7.500 lidí. Velice mě překvapilo to, že pan senátor Michálek si dal tu práci a oslovil tak velký vzorek lidí. A zpětná vazba je také dost znepokojující pro nás, kteří máme rozhodnout, jak dál s kariérním řádem.

To jsou všechno věci, které bychom si samozřejmě měli dobře uvědomit, než budeme o něčem hlasovat.

Chápu, že paní ministryně se snaží do školství dostat peníze, opravdu ji za to obdivuji, za důslednost, kterou za tím šla. Jsem za to rád, ale obávám se, že způsob řešení, který tady před chviličkou i připomněla – pokud to neschválíme, tyto peníze tam nepůjdou. Obávám se, že způsob řešení kariérním řádem tam dostat peníze není správný.

A teď se dostávám asi k vůbec nejpodstatnější věci. My vymýšlíme nesmírně složité konstrukce, jak přidat učitelům pár korun, místo abychom řešili takové problémy, o kterých jsem tady mluvil už na začátku ve zpravodajské zprávě, tedy feminizace školství, stárnutí sborů atd., místo abychom skokově zvedli platy učitelů, místo abychom dali peníze i zodpovědnost ředitelům, protože oni jsou ti, kteří za to nesou zodpovědnost. Místo toho všeho vymýšlíme složité konstrukce, které pravděpodobně přinesou pár stokorun za cenu vysoké administrativní náročnosti, o tom jsem přesvědčen. Klademe na učitele nové a nové požadavky. Nevěřím tomu, že to nebude administrativně náročné i pro učitele.

Dostával jsem samozřejmě také mnoho a mnoho poznámek, připomínek atd. Napsala mi jedna ze stovek učitelek a učitelů, kteří se na mě obrátili: Osvědčení a papírů už mám tolik, že si s nimi mohu vytapetovat byt. Škoda, že tento byt nemám, protože si na něj ve školství nevydělám.

Trošku smutné toto dostat. A opravdu si někdo z nás myslí, že se do škol budou po za zavedení kariérního řádu hrnout mladí učitelé, kteří po pěti letech studia na pedagogických fakultách budou učiteli, kteří jsou teprve začínající na následující dva roky, jejich nástupní plat bude 21.400 Kč a za dva roky, když to dobře dopadne a atestační komise usoudí, že už jsou hotoví učitelé, jim přidáme dva tisíce? To si opravdu někdo z nás myslí?

Těžko podporovat novelu, která je, jak ještě jednou zdůrazňuji, podle mne pokusem administrativně řešit velký problém našeho školství, a o tom jsem už několikrát mluvil.

Často zde, a nejenom tady, ale i ve výboru a v různých diskusích zaznělo: No, není to dokonalé – a co je také dokonalé. Případně, že něco není dobré a nebude to fungovat, tak to napravíme. A to mě děsí ze všeho úplně nejvíc, že už teď mluvíme o tom, že tento zákon má

některé nedostatky a my je napravíme zase v nějakých novelách. Připomíná mi to opravování chodníků. Opravíme chodník a pak ho rozbouráme a budeme ho zase opravovat, protože jsme zjistili, že by tam měla vést ještě voda.

Tyto opravy mě samozřejmě nepřivádějí v úžas ani v nadšení. Zrovna tak mě neuklidní ani ujišťování – ono to přece pomůže, uvidíte, že se to zaběhne, a máme na to připravené peníze.

Je to přibližně asi dva měsíce, kdy jsme tady schválili změnu ve financování regionálního školství. Nepochybuji o tom, že je nutná, že je důležitá. To je to, o čem už jsem mluvil, že paní ministryně za některými těmito věcmi šla důsledně. Už tehdy jsme k tomu měli různé připomínky a výhrady. A pokud jste sledovali, jak je navržen státní rozpočet pro příští školní rok, už teď sama paní ministryně se musela ohradit proti tomu, že finance, které jsme předpokládali tam nejsou, ani nejsou pokryty náklady na to, že se nám zvyšují počty dětí na základních školách, natož aby tam byly nárůsty, které jsme si všichni malovali a slibovali a těšili se na ně.

O investicích do výstavby nových škol v prstencích kolem velkých měst, které... Ty peníze tam také nejsou. Ani nemluvím. To je další velký problém. Prostě nejde jenom o peníze. Jde také o společenskou prestiž učitelů, o jejich postavení ve společnosti. O míru nároků, které na toto povolání zcela oprávněně klademe.

Klademe na ně i dál a dál nové a nové požadavky, myslím si, že to je správné, ale nemyslím si, že to je správné, když je to tímto způsobem, který je podle mého hlubokého přesvědčení velice administrativní. Abych se dostal k tomu, čím jsem začal... Měli bychom si všichni velice dobře uvědomit, že ty investice do školství, do učitelů, do jejich mezd nejsou investicemi do těch lidí. Jsou to investice do našich dětí, jsou to investice do naší budoucnosti.