Události posledních několika hodin týkající se propuštění bývalých poslanců ODS Petra Tluchoře, Ivana Fuksy a Marka Šnajdra mě přiměly hlouběji přemýšlet o spravedlnosti v České republice garantované Ústavou ČR a de facto celým právním řádem, který sestavuje rovnováhu mezi jednotlivými složkami státní moci. Imunita poslanců garantovaná 27. článkem Ústavy České republiky je nedílnou součástí ochrany občanů, kteří zastávají pozici prezidenta, zákonodárce či soudce a ve výkonu své funkce potřebují být chránění před stíháním za své svobodně vyjádřené výroky, postoje a činy. Již od devadesátých let se Poslanecká Sněmovna snaží hlavně imunitu zákonodárců omezit, aby nedocházelo k jejímu zneužívání a permanentnímu skrývání se před spravedlností těch, kteří páchají nezákonné praktiky neslučující se s morálními standardy společnosti.
V současnosti se sama spravedlnost chytla do pasti. Ač se sociální demokraté, rok co rok spolu s nevládními organizacemi a hnutími, snaží samotnou imunitu omezit nejlépe jen na výroky vyřčené na půdě Parlamentu České republiky, každý krok, kterým se posuneme dopředu, je dehonestován událostí, která je spojená s kriminální činností některých poslanců.
Aby Česká republika mohla být demokratickým právním státem, jak je napsáno v prvním odstavci prvního článku Ústavy České republiky, musíme uznávat rozhodnutí soudů, které jsou součástí jedné ze tří složek státní moci a to i v případě, kdy s výrokem bytostně nesouhlasíme, a odporuje našim představám o spravedlnosti. Něco podobného se přihodilo právě včera večer, kdy Nejvyšší soud svým rozsudkem osvobodil bývalé poslance Tluchoře, Fuksu a Šnajdra s odkazem na jejich poslaneckou imunitu v době páchání činností, které se velice podobají korupci. Nejvyšší soud rozhodl, nevyřkl však, jestli tito pánové za své činy jsou či nejsou vinni. Zhodnotil pouze situaci, ve které případné trestné jednání mohlo být vykonáno, a usoudil, že nehledě na vinu či nevinu neexistuje možnost tyto tři pány nadále zadržovat ve vazební věznici a pokračovat v trestním stíhání. Na základě včerejšího rozhodnutí Nejvyššího soudu dnes olomoucké státní zastupitelství požádalo Sněmovnu o stažení žádosti o vydání expremiéra Nečase k trestnímu stíhání.
Spravedlnost tímto dostala zabrat. Jak teď můžeme říci něco jiného, než že sama sebe chytla do pasti? Je spravedlivé, že korupčníci běhají na svobodě, nebo že v době vykonávání mandátu má zákonodárce na všechna jednání učiněná na půdě Parlamentu platnou imunitu? Můžu si na půdě Sněmovny opravdu dělat, co chci? Ad absurdum i fackovat poslance, se kterými nesouhlasím? Je to přece také určitý projev na půdě Sněmovny. Tento rozkol by vyřešila úprava imunity zákonodárců, o které jsem hovořil již na začátku. Tato úprava však nemůže přijít z čistého nebe. Bude trvat roky, než se imunita omezí na potřebné a odůvodněné minimum a tento přežitek odfoukne vítr předešlých dní.
Následující hodiny, dny a týdny budou víc než zajímavé. Nejzajímavější bude postoj vrchního státního zástupce pana doktora Ištvana, který je permanentně zastrašován všemi významnými politiky (povětšinou z řad Občanské (ne)demokratické strany). Petr Nečas, Marek Benda, Miroslava Němcová a další mnozí vrcholní představitelé této strany otevřeně hovoří o konci pana doktora Ištvana, o boji o politickou moc a o puči. Všechny jejich výroky ohrožují demokracii. Jsou srovnatelné s případnými výroky o špatném rozhodnutí soudců Nejvyššího soudu ve věci tří exposlanců a jejich propuštění na svobodu. Mi tak nezbývá nic jiného, než doufat ve spravedlivý průběh vyšetřování případné korupce.
Psali jsme:
_profil_top.jpg)
Ing. Adam Rykala
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ČSSD
