Do našeho zákonodárství, do české exekutivy  - a samozřejmě i do oblasti české justice, včetně naší soudní soustavy. 

Proto rovněž od počátku jednoznačně odmítáme ratifikaci tzv. Istanbulské úmluvy. Což je mezinárodní smlouva, která má - pod deklarotorním a líbivým krytím údajného boje proti násilí na ženách – ambice uplatňovat v signatářských státech progresivistickou genderistickou ideologii a rozvracet staletími prověřené společenské a mezilidské vazby a role, včetně snahy o rozložení vztahů mezi muži a ženami a o zničení tradiční rodiny jakožto naprosto nejdůležitější, konstituční společenské jednotky.

Kdo prosazuje Istanbulskou úmluvu v České republice?

Ženy (a koneckonců i muže) proti domácímu i jinému násilí již přece nyní velmi dobře chrání český právní řád a český trestní zákoník – samozřejmě za předpokladu, že policie, státní zastupitelství a soudy budou vždy kvalitně konat svoji práci a příslušné zákony rychle a efektivně vymáhat i v praxi, a to bez ohledu na to, kdo domácí násilí páchá a kdo je jeho obětí. Padni komu padni.

Na jaře roku 2019 poslanci hnutí SPD (po slovenském vzoru)  ve Sněmovně navrhli, aby česká vláda vzala zpět svůj podpis (z roku 2016) pod Istanbulskou úmluvou a aby tak byl ratifikační proces ukončen jednou provždy. Bohužel, pro tento návrh se tehdy nenašla ve Sněmovně potřebná většina. Proti našemu návrhu hlasovalo hnutí ANO (s čestnou výjimkou dvou poslanců), poslanecké kluby Pirátů, ČSSD a TOP 09 i většina poslaneckého klubu KSČM.