Jelikož je dnešní den označen jako mezinárodní den svobody tisku, který byl poprvé uspořádán v roce 1991 z iniciativy sdružení Reportéři bez hranic, pojďme se nad dnešní situací v médiích více zamyslet.

Ano, jsou stále země, kde novináři mohou být v lepších případech uvězněni za špatné slovo, nebo fotografii, či dokonce zabiti. Na druhou stranu jsou země jako Česká republika, kde mohou novináři beztrestně lhát, manipulovat a tím bezkurpulózně občansky ničit politické odpůrce. Obě situace vysoce ohrožují naše právo na pravdivé informace nás všech.

Od roku 1992 zahynulo podle české Unie vydavatelů při své práci více jak 1.122 pracovníků médií. Za vzpomínku jistě stojí tragická událost a tou je teroristický útok na redaktory satirického časopisu Charlie Hebdo, nebo veřejná poprava novinářů příslušníky Islámského státu. Kolika lidem novináři svým lhaním a překrucováním faktů zničili životy – tady statistiky chybí.

Na vině však nejsou jen novináři, média, nefunkční soudy nebo zkorumpovaní a nedemokratičtí politici. Zkusme se zamyslet nad tím, zda za tento stav náhodou neneseme odpovědnost také my, protože jsme laxní k veřejnému prostoru, a stali jsme se konzumenty informací, kterými nám systém demokraticky ulehčuje chápat věci v souvislostech, čímž nás manipuluje. Často se nesnažíme analyzovat fakta a kriticky přemýšlet o hezky a barevně zabalených balíčcích informací. Chápu, v každodenním pracovním a rodinném shonu je to těžké, ale dochází k tomu, že si zvykáme na fenomén, který bychom nazvali démonem souhlasu.