Od počátku koronavirové pandemie a v souvislosti s mimořádnými vládními omezujícími opatřeními všemožně usiluji o to, aby se státní finanční pomoc a kompenzace za ztrátu pracovních příjmů týkala i zaměstnanců na dohody o pracovní činnosti a o provedení práce a zaměstnanců na částečné pracovní úvazky, kteří vedle svých drobných zaměstnaneckých úvazků provozovali ke dni 12. března i samostatnou výdělečnou činnost. Dosud tomu tak není.

Mít či nemít 44 tisíc

Jménem hnutí SPD na tuto neudržitelnou situaci upozorňuji všemi relevantními způsoby. Obracela jsem se na ministry (a ministryně) průmyslu a obchodu, práce a sociálních věcí a financí a podala jsem v tomto směru již téměř dvě desítky pozměňovacích návrhů k různým speciálním vládou předkládaným „kompenzačním“ zákonům. Všechny tyto návrhy byly ve Sněmovně poslanci podporujícími vládu, tj. ANO 2011, ČSSD a KSČM, zamítnuty. Jedná se v první řadě o přístup těchto občanů k tzv. kompenzačnímu bonusu pro osoby samostatně výdělečně činné, které musely omezit či zcela přerušit své živnostenské podnikání. Zákon o tomto kompenzačním bonusu ovšem výslovně zakazuje vyplacení finanční pomoci ve výši 44 500 Kč těm živnostníkům, kteří mají nějaké menší či částečné zaměstnanecké pracovní úvazky a pro které je podnikání z hlediska jiných právních předpisů tzv. vedlejší činností. Tento víceméně technický termín ovšem nevypovídá nic o tom, odkud pochází většina jejich pracovních příjmů. Nebere totiž ohled na to, jaký je jejich příjem ze zaměstnaneckých úvazků ani na to, jaký je hlavní zdroj jejich příjmů. A nebere – naprosto nelogicky – ohled ani na to, zda museli své podnikání v důsledku mimořádných vládních opatření omezit či zastavit. Mnozí z těchto lidí navíc začali jako zaměstnanci pracovat až poté, co jim bylo v důsledku opatření nouzového stavu znemožněno jejich podnikání. Museli totiž zajistit základní životní potřeby sebe sama a svých rodin a kvůli tomu tak paradoxně přišli o naději na jakoukoli finanční pomoc od státu.

Samoživitelkám a samoživitelům hlad?

Zákon přitom současně umožňuje vyplacení tohoto kompenzačního bonusu jiným osobám, které mají vedle svých příjmů z podnikání i další, navíc státem garantované, příjmy. Je to neodůvodněná diskriminace jedné skupiny občanů. Občanů, kteří se řídí platnými zákony, odvádějí daně a povinné pojistné odvody. Zákon o kompenzačním bonusu tak tedy vlastně trestá poctivost, aktivitu a snahu opatřovat si finanční prostředky vlastní prací. Tito občané se tak v průběhu nouzového stavu bez zvláštního zavinění – a bohužel i za vydatného přispění státu – mnohdy ocitli zcela bez prostředků a reálně jim hrozí pád do bezvýchodných dluhových a exekučních pastí. Vypovídá o tom mnoho konkrétních lidských příběhů, o kterých jsme denně informováni. To je naprosto nepřijatelné. Neblahý stav se přitom týká zejména občanů s nižšími příjmy, matek-samoživitelek a otců-samoživitelů. Dochází tak i k neakceptovatelnému ohrožení životní úrovně jejich dětí a rodin.