Děkuju, pane předsedo, nebo předsedající. Včera jsem teda nemohl dokončit řádně svůj projev nebo prostě to, co jsem měl na srdci, takže dneska bych to začal znovu. Takže vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře a další pane ministře, nemyslel jsem, že moje první vystoupení před ctěnou Sněmovnou bude takto krkolomné. Nejdřív jsem svojí výřečností mě pan kolega Lang, kterého zdravím vaším prostřednictvím, odsunul do druhého dne, pak jsem se musel na ten celý jednací den omluvit, protože jsem měl nějaký důležitý jednání na Moravě, nicméně jsem se stačil ještě vrátit večer, a když jsem přišel, tak jsem zase zažil deja vu, protože opět to bylo těsně před koncem jednacího dne a bohužel ten můj projev se nevešel do toho limitu. (Hluk v sále.)

No, kdo má takovýhle úvod do života ve Sněmovně? Takže sešli jsme se tady, abychom ve druhém čtení projednali vládní návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 155 z roku 1995 sbírky, o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Schválně neříkám, že to je zákon o důchodové reformě, protože to má jako hodně daleko k tomu. Od začátku projednávání tohoto tisku tady proběhlo mnoho sofistikovaných analýz, argumentů a dat, které víceméně poukazovaly na tu nedokonalost a nevlídnost tohoto návrhu zákona, který je směřován k těm, ta nevlídnost k těm, kterých se to nejvíc týká, to jsou ti dnešní a budoucí důchodci. Nechci teda znovu opakovat to, co tady zaznělo, ale přiložím takový nějaký svůj lidský pohled.

Jak jsme asi všichni zaznamenali, vzhledem k vládnutí nebo kvalitě vládnutí dnešní pěti, dnes už teda čtyřkoalice, došlo v poslední době k razantnímu zvýšení nákladů na život našich obyvatel a to se projevilo téměř ve všech oblastech. Vypíchnu třeba energie, potraviny, paliva a mnoho dalšího. Já bych se chtěl v tomto směru zaměřit na jakoby pohled důchodce, sice ještě jím nejsem, ale už se to hodně blíží, i když teda se současná vláda snaží, abych si to v té práci užil co nejdéle, takže nevím, jak to dopadne. A to je cena potravin, ale možná ne jenom to. Jistě všichni víte, že délka, kvalita života a zdraví závisí taky na tom, jakou vedeme životosprávu. A nás nebo mnoha lidí v tom produktivním věku se to moc netýká, protože to nějak neřešíme, většinou to máme, i když to taky není ve všech případech pravda. Ale se svojí manželkou jsme s přibývajícím věkem taky přišli na to, že ta naše tělesná schránka už není taková, jaká bývala. Hlava ještě může, ale pak něco děláte a zjistíte, že už to není ono. Kolegové, kteří jsou lékaři, tak mi dají zapravdu, že to je normální, že s přibývajícím věkem prostě ten organismus chřadne, prostě některé věci nám tam chybí, některé prostě už nelze přirozenou cestou nabýt, takže je potřeba o sebe začít víc pečovat. A to jsme tady s manželkou taky začali řešit a začali jsme se kvalitněji stravovat, víc vitaminů, víc minerálů, víc pohybu, myslím pohybu venku, a vůbec tak nějak se staráme o ty naše tělesné schránky. Určitě mi dáte zapravdu, že pokud to takhle chcete dělat, tak ono to není zrovna levná záležitost, protože pokud chcete se kvalitně stravovat, chcete dostatek vitaminů, tak to všechno něco stojí. Ale naštěstí moje žena - tady jsem si chtěl říct, že na stará kolena, ale to by mi laňka dala, kdybych to takhle řekl - ale prostě je to tak. Už má taky svůj věk, tak se vrhla na pěstování na zahrádce, takže máme v létě dostatek rajčátek, paprik, salátů, dokonce to i rozdáváme dětem, sousedům, děláme takový bartery, protože oni zase nám dodávají vajíčka, maso, když mají tam králíky, že jo.

Já pokosím louku, seno dám sousedovi. On mi pak přiveze nějaký maso do mrazáku. Takže prostě se snažíme je takhle kvalitně prostě... Nějak tomu organismu našemu dopřát, abychom tady byli dlouho.

Ale teď se vžijme do pozice těch lidí, kteří odejdou do důchodu, nás to taky čeká, a kterým se ze dne na den sníží jejich pravidelné příjmy o 50, 60 %, a teď se postaví před otázku, co dál.