Lhostejno kdo mluví před kamerami, tureckou politiku řídí prezident Recep Tayyip Erdogan. Jeho motivací při otáčení kormidla zahraniční politiky má být snaha zabránit rozpadu země podél etnických hranic. Nepřispělo však ke smířlivějšímu postoji zapojení syrských prorežimních sil do bojů s kurdskou milicí YPG? Je jisté, že kurdská karta je pro turecké rozhodování (tak jako vždy) zásadní.

Špatná kalkulace

Současný střet o dominanci na Blízkém východě vzdáleně připomíná evropskou rovnováhu moci v devatenáctém století. V regionu se bohužel vyskytuje menší počet Metternichů 
a žádný Castlereagh. Jako mizerný stratég se prokázal i islamista z istanbulské Kasimpaşi Tayyip Erdogan. Ten od začátku podcenil životaschopnost syrského režimu a naopak přecenil roli sektářství v politice svého jižního souseda. Právě kvůli této mylné kalkulaci zabředl do války na straně Asadových oponentů.

Brzký pád režimu se však nekonal a například Jennifer Cafarella z Institutu pro studium války dnes Turecko přirovnává k pozici Pákistánu během sovětské invaze v Afganistánu. Pro ty, kdo se již nepamatují, v této době v zemi eskalovala vlna teroristických útoků. Podobně jako letos ve vnitřním Turecku.