Ve skutečnosti se ale Evropa sama na uprchlické krizi podepisuje nevýznamnějším dílem. EU se snaží tvářit jako společný stát všech Evropanů (přinejmenším je to sen mnoha jejích bruselských představitelů), a přitom si nepohlídá ani své vnější hranice. Znáte některý jiný stát nebo soustátí, které by nechalo své hranice otevřené napospas komukoli, kdo zatouží po benefitech sociálního systému bohatých evropských zemí? Já tedy ne. Nehlídané evropské hranice jsou “hřebíkem do rakve“ našeho kontinentu, naší kultury, našeho blahobytu. Měsíční sociální příspěvek imigrantovi činí například v Německu, kromě dalších požitků, 670 EUR měsíčně (cca 19000 Kč, tj. víc než příjem mnoha rodin u nás) a Německo má už spočítané, že ho letošní „vstřícnost“ vůči imigrantům bude stát 21 mld. EUR.

Absolutně neobstojí ani bruselské výmluvy a snahy hodit vinu za nehlídané hranice a imigrantskou vlnu na státy na hranicích Schengenu, například na Itálii, Řecko a další. Česká republika přece nemá žádnou dvoustrannou smlouvu o ochraně hranic ani s Itálií ani s Řeckem. Má ji s Evropskou unií. Podepsala totiž schengenskou smlouvu, projekt Evropské unie a je jen na Evropské unii, aby zajistila fungování ochrany schengenských hranic.  Brusel v této oblasti, bohužel, fatálně selhal. Berou–li nyní členské státy ochranu hranic do svých rukou, není to jejich selhání ani zpronevěření se společným evropským ideálům. Je to jen a jen výsledek neschopnosti bruselské byrokracie.

Stejně tak jsou neopodstatněné nářky Německa a Švédska na to, že většina imigrantů míří k nim a vyhýbá se jiným evropským zemím. Vždyť jsou to právě tyto země, které svým benevolentním přístupem, porušováním společných evropských pravidel pro imigraci, ignorováním principů azylu a zbytnělým sociálním systémem do Evropy statisíce imigrantů vábí. Mají dokonce tu odvahu požadovat po ostatních zemích, aby za jejich chybnou imigrační politiku platily, tím, že část německých a švédských uprchlíků do těchto zemí přesunou. Nic takového by Česká republiky nesmí akceptovat. Musí přece platit spravedlivé, že „Kdo si co navaří, ať si také sní“.