Jako poslanec za hnutí Úsvit považuji referendum za jeden z nejúčinnějších nástrojů demokracie, který by se mohl uplatnit i v této otázce. Muselo by ovšem rozhodovat pouze o zásadní otázce - imigranti ano či ne, případně za jakých podmínek. Určitě nemůže být použito při rozhodování o uprchlících z konkrétní země. Nemůže to být nástroj rozhodování o konkrétních běžencích. A z tohoto pohledu je představa, kterou prezentoval pan ministr, nesystémová. Toto musí rozhodovat vláda, která musí zvážit všechny informace, které má k tomu k dispozici. Veřejnost nemá možnost zachytit všechny tyto informace, nehledě k tomu, že některé z nich mohou být v režimu utajení.

Již jsem napsal, že se dřív nebo později musíme imigrantům otevřít. Důvody jsou především demografické, ekonomické a další. A k tomu musíme mít jasno, koho chceme v zemi přijmout a odpovídajícím způsobem se na to také připravit. Nejen materiálně, ale třeba i legislativně. Pan ministr opakoval asi desetkrát, že musíme být obezřetní, a mluvil o tom, že jsme připraveni přijmout několik stovek běženců, s čímž se dá souhlasit.

Pan ministr ale podle mě zapomněl zmínit jedno z hlavních rizik, které s imigrací může být spojeno. A tím je, velmi pravděpodobně, zásadní pnutí v české společnosti. Uvědomme si, že v naší republice nemáme žádnou zásadní zkušenost ani s kolonialismem, ani s vlnami přistěhovalců, které v šedesátých letech dorazily do západní Evropy, ani s dalšími vlnami migrace. Proto se obávám, že česká společnost vůbec není připravena na to, že se tu v masovějším měřítku objeví lidé jiných kultur. Takže my musíme připravit nejen uprchlické tábory nebo zákony, ale musíme na to připravit i společnost. A to bude náročné i časově, protože Češi si musí uvědomit, že bez imigrace to v této zemi dál nepůjde.