To, o čem se v posledních dnech po Evropě jen opatrně špitalo, se z ničeho nic zhmotnilo v konkrétní závazek naší země v rozsahu, který si asi nikdo neumí představit.

Státní tajemník ministerstva zahraničí pro evropské záležitosti Tomáš Prouza před několika dny konstatoval, že Evropská unie se v poslední době musí vypořádat s mnohem silnější vlnou migrantů z Afriky a dalších zemí, než dříve. Tomáš Prouza má proto za to, že by svůj díl uprchlíků měla převzít, jako člen EU, i Česká republika. „Měli bychom se více otevřít, dát některým skupinám migrantů možnost žít tady (v ČR) tak, aby se tento problém rozložil mezi všechny evropské země," řekl.

Jako podnikatel a velvyslanec České republiky jsem se více než polovinu svého života pohyboval v zahraničí, zejména v zemích Asie a Afriky. Snad tedy alespoň něco tuším o lidech, kteří by sem podle slibů vyslovených v Černínském paláci měli zamířit.

Česká republika se nepochybně dříve nebo později stane cílovou zemí pro imigraci i z těchto regionů (pro některé jiné země a oblasti už cílem dávno je). Neměli bychom tomu za každou cenu bránit. Naopak, imigrace nám v budoucnosti může pomoci zastavit negativní demografický vývoj v naší zemi a zajistit přísun „nové krve", pracovní síly, daňových poplatníků, ale i spořádaných a zodpovědných občanů, přispívajících k rozvoji naší země.

Jde však o to, abychom se na tuto budoucí vlnu imigrace z Afriky a Asie dobře připravili a také, aby imigrace do ČR byla řízená podle striktních pravidel. Jen tak se vyhneme katastrofickému scénáři, který se nyní odehrává v některých západoevropských zemích. Namátkou jmenuji Velkou Británii nebo Švédsko, kde už místní obyvatelé a dokonce i policie má obavy se pohybovat v některých částech velkých měst, které ovládají bandy přistěhovalců. Ještě více na očích je situace na předměstích Paříže, kde se bouřlivé nepokoje stávají pravidelně opakovaným folklórem. Imigrační politika v těchto zemích byla zcela zjevně nezvládnutá, a nás by to v každém případě mělo varovat.