K tomu se potýká s imigrací z bývalých členských zemí Sovětského svazu, se kterými má těsné vztahy a které považuje za své tzv. blízké zahraničí. Většina těchto států se potýká s neutěšenou ekonomickou situací (i když některé osamostatněné republiky naopak profitují z těžby nerostných surovin) a to vede jejich obyvatele k odchodu za prací do ruských velkoměst. .
V dobách socialistické diktatury režim snadno zlikvidoval každý zárodek etnických sporů a umožnil soužití nesourodých etnik (podobně jako tomu bylo v Titových dobách na území bývalé Jugoslávie ). Po pádu diktatury však začalo okamžitě docházet ke konfliktům. Vyhrocené jsou zejména vztahy mezi etnickými Rusy a příslušníky kavkazských národů.
Evropa je v podobné situaci, neboť pokračuje dlouhodobý trend masivní imigrace ze všech dalších kontinentů (kromě Severní Ameriky) do bohaté Evropy.
Tento trend byl nastartován již nedlouho po 2. světové válce, kdy evropské vlády samy lákaly zahraniční dělníky na práci do svých zemí, aby jim pomohli s obnovou válkou zničené Evropy a jejího hospodářství (například Německo a další země Turky nebo Francie Alžířany).
Uvedu zde příklad z Alžírska, kde jsem působil jako velvyslanec. Alžírští a další frankofonní dělníci původně přijížděli do Francie na pětileté pracovní kontrakty.
Francouzští zaměstnavatelé po jejich uplynutí požadovali, aby jim vláda z ekonomických důvodů kontrakty prodloužila. Následně levicové francouzské vlády vyslyšely volání gastarbeitrů a povolily jim přivézt si do země své rodiny. Co se dále týká Alžířanů, k jejich množství ve Francii přispěl i fakt, že po odchodu Francouzů z Alžírska v roce 1962 s nimi zemi opustily i statisíce loajálních Alžířanů, tzv. "Harkis" (například policistů) a emigrovali do Francie.
V nadsázce si tak říkám, jestli není pro Českou republiku vlastně dobře, že zde vládnul 40 let socialistický režim. Nepřijali jsme kvůli němu Marshallův plán a neprosperovali jsme v uplynulých desetiletích tak jako některé západoevropské země. Navíc jsme neměli žádné kolonie, a tak je český jazyk pro většinu cizinců obtížný a nesrozumitelný. Ale právě díky tomu jsme pro ekonomickou imigraci (z východu i jihu) stále ještě především tranzitní zemí, přistěhovalci se k nám nehrnou a problémy s nimi se nám dosud ve větší míře vyhýbají. Jedinou srovnatelnou paralelou jsou vietnamští imigranti, jenže zde jde o zcela jinou kategorii, neboť nejsou, až na výjimky, závislí na našem sociálním systému.
Měli bychom proto co nejdříve, nejlépe ihned, uzákonit takový systém, který by nás problémů s nežádoucí imigrací, se kterými zápasí západoevropské země, ale i Rusko, uchránil. Předchozí vlády totiž dělaly vše pro to, abychom se západní Evropě co nejdříve v této oblasti přiblížili.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Úsvit přímé demokracie
