Co se týká dopravy, jednalo se o cestu zcela nevšední. Delegace, spolu představiteli 17 našich exportujících společností, se dle instrukcí setkala v neděli ráno na vojenském letišti ve Kbelích. A tam na nás už čekala!  V médiích opěvovaná i zatracovaná, s nedořešenou korupční kauzou spojená,  CASA! Na cestu o délce více než 5000 kilometrů jsme se totiž vydali tímto vojenským speciálem španělské provenience.

Cesta do Teheránu sice trvala poněkud déle než vládním Boeingem, skoro 12 hodin. A také palivo jsme během cesty museli 2x dočerpávat, v turecké Ankaře. Ale zato ten zážitek! Vojenské letadlo, natřené šedozelenou kamufláží, vířící vrtule, řev turbovrtulových motorů, omezený jen mírně povinnými špunty v uších …… Prostě nádhera!

Musím konstatovat, že oproti všem negativním očekáváním, a přes spartánské vybavení letadla, které však plně odpovídá jeho vojenskému určení, se, podle mne, jedná o velmi dobrý, krásný a spolehlivý stroj, který v rukou profesionálních vojenských pilotů odvádí perfektní služby.