Vážené kolegyně, vážené vážení kolegové, pane ministře,

my se dostáváme do druhého čtení zákona o Národní rozvojové bance. Já znovu chci zdůraznit, tak jako v prvním čtení, že principiálně nejsme proti tomuto zákonu, že debata, kterou teď povedu, se bude týkat prostě trošku jiných věcí, já už jsem to tady nastínila v prvním čtení, myslela jsem si, že se o tom víc pobavíme na rozpočtovém výboru, k tomu nedošlo, protože součástí tohoto zákona je také mimořádně sledovaná a diskutovaná možnost umožnit Národní rozvojové bance vydávat dluhopisy nebo srovnatelné cenné papíry, a to se stane již trvalou součástí financování této instituce. Nově, pokud tedy NRB, dovolte mi používat zkratku, vydá své dluhopisy, zvýší se veřejný dluh České republiky, to jsme se shodli v prvním čtení.

Co se však nezvýší, a to nám bylo potvrzeno i na rozpočtovém výboru, proto to tady otevírám, a to je důležité, je ostře sledovaná výše deficitu státního rozpočtu. A protože tento modus operandi pana ministra Stanjury už známe, ten nakonec byl předveden se Státním fondem dopravní infrastruktury, kdy optickým způsobem se snižoval schodek státního rozpočtu v minulém a letošním roce.

Ta argumentace pana ministra byla v této situaci obdobně jako dnes v případě NRB, že je tam nižší úroková sazba. Dobře, já jsem ochotna přiznat, že ve výjimečných a ojedinělých situacích může dojít k obdobné situaci, jenže již v případě SFDI bylo možné provést tuto situaci za zcela stejných podmínek způsobem, aby se ve schodku státního rozpočtu půjčka projevila, to tady nakonec na půdě rozpočtového výboru potvrdil i náměstek ministra financí pan Mora. A tímto postupem nedošlo k zásadnímu snížení transparentnosti řízení veřejných financí.