Tenhle citát jsem si dovolil vypůjčit z komentáře k minulému jednání Zastupitelstva Prahy 2 na webu koaličního spolku OSB především proto, že i já jsem podle autora velmi pravděpodobně jedním z oněch „účelově proměnlivých“ zastupitelů.

Když člověk opustí koalici i politickou stranu, jíž věnoval šest let života, a odejde do opozice, učiní tak proto (alespoň můj případ), že už prostě nemá dost silný žaludek na kompromisy, které by pro něj byly za hranou možného, byť se o nějaký kompromis po určitou dobu snažil. Odchází hlavně proto, že dostal nulový prostor „setrvat na svých ideových principech“ a že by naopak setrváním v koalici popřel sám sebe, program, na základě kterého byl zvolen, a všechno, kvůli čemu vůbec do politiky vstoupil. Odchod do opozice nepřináší žádné materiální výhody, navíc se „přeběhlík“ stává terčem nevraživosti a v některých případech až obtížně skrývané osobní nenávisti bývalých koaličních kolegů. Má tohle být ona účelovost?