Tato středa se stala mezníkem v dějinách Českých zemí. Skončila první Česká republika a začala republika druhá. Při přechodu z první na druhou republiku Československou došlo k omezení demokracie, k opuštění odkazu Tomáše Garrigue Masaryka a jeho demokratických zásad. A všichni víme, že výsledkem tohoto vývoje byla zkáza, která se později za protektorátu a během čtyřicátých let úplně naplnila.

Obchází-li někdo třeba berní zákon ve snaze zachránit svoje peníze před fiskusem, je tvrdě trestán. Nyní ale dochází k obcházení Ústavy České republiky, základního zákona našeho státu. Prezident republiky nejmenoval vládu navrženou premiérem, na což výslovně podle Ústavy nemá nárok, na rozdíl například od Rakouska či Polska. Samozřejmě nevíme, na čem se potichu s Babišem domluvili, ale tímto činem se naše republika mění z parlamentní demokracie v poloprezidentský systém.

Ještě jednou opakuji, došlo k porušení Ústavy. Zdá se, že pro nás je důležitější, když někdo obchází daňové zákony, než že někdo porušuje základní zákon České republiky.
Tak jako jsme za druhé republiky opustili Masarykův prvorepublikový odkaz, tak teď opouštíme zásady našeho nového státu a dědictví Václava Havla. Tím, že je nyní vláda závislá na hlasech komunistů, se mění vše, co jsme od roku 1989 vytvořili. Míříme zpátky a do neznáma.