Vážený pane předsedající, vážené poslankyně a vážení poslanci, musím říci, že jsem hluboce dojat legitimistickým stanoviskem paní poslankyně Konečné, která se zastává revolučním procesem svrženého prezidenta a bývalé ukrajinské vlády. Doufám, že konsekvence legitimismu bude vést k tomu, aby navrhla rozpuštění této sněmovny a pokračování zasedání Českého sněmu, které bylo přerušeno za 1. světové války. Tím bychom toto myšlení opravdu konsekventně vedli až ke konci. Ale nechme této srandičky, situace je příliš vážná.

Dámy a pánové, musíme při analýze situace na Ukrajině vzít v potaz, že zde zasahuje cizí mocnost do dění v Ukrajině. Není to jenom propagandou, není to jenom televizí, nýbrž taky vysílání ozbrojených sil. Vždycky se najednou objeví podivuhodně velice dobře vycvičení ozbrojení muži, kteří se ujímají iniciativy.

Co se týče tragédie v Oděse, přece jenom bych rád upozornil na to, co zde bylo zjištěno, kdo první začal střílet. Někdy se při demonstracích, to jsem také už zažil, hází kameny. To sice není hezké, ale stává se. Ale přece jenom je něco jiného, než když jedna strana sáhne k střelným zbraním. Že si potom ta druhé strana také nějaké revolvery obstarala, je celkem pochopitelné.

Nesmíme zapomenout, že celý proces je opravdu jenom štvaním ze zahraničí proti nově zvolené ukrajinské vládě a proti jednotě Ukrajiny. Je to velice hezké, když vyzýváme k jednání, a zajisté by bylo dobré, aby obě strany se sešly k jednání.

Mám jenom obavy, když se cizí mocnosti ujmou toho procesu, pamatuji si události v roce 38, kde taky přistoupily evropské mocnosti k tomu, aby řešily spory mezi německo- a českojazyčným obyvatelstvem v Československé republice. Výsledek je nám velice dobře znám.

Nejdříve musí platit pravidlo, že státní hranice jsou nedotknutelné a není právo cizí mocnosti tyto narušit. Na tom musíme trvat. První je dodržovat mezinárodní právo. Vše ostatní, dámy a pánové, musí jít vedle. Můžeme mít sympatii pro tu či onu stranu. Já naprosto chápu, že jsou lidé, kteří, cokoli Moskva udělá, je dobré a prospěšné, nicméně právo je právo, a to jest základ mezinárodní politiky. Když právo opustíme, tak se nesmíme divit dalšímu vývoji.

Česká republika by měla především přispívat Ukrajině v její velice obtížné hospodářské situaci, měla by pomoci, je-li to nutné a možné, už teď se bohudíky několik poraněných z Ukrajiny léčí v našich nemocnicích, i tady může sehrát Česká republika velice užitečnou roli a díky bohu také tuto roli plní. Ale neměli bychom se snažit navrhovat řešení, kterým by se Ukrajina, abych tak řekl, postavila pod kuratelu. Děkuji mnohokrát.