V poslední době se mě lidé často ptají, co by Václav Havel řekl na stávající situaci u nás. Jako by hledali orientační bod, sami už nevěděli a nevyznali se v tomto zvláštním vývoji. Dnes je šesté výročí jeho úmrtí a tu otázku si kladu sám. A obávám se, že Václav Havel by byl z politického vývoje u nás zděšen.

Na televizních obrazovkách vidíme premiéra, o kterém podle dostupných materiálů už málokdo pochybuje, že byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti, který společně s komunisty a fašizujícím hnutím Svoboda a přímá demokracie zvěstuje svůj nástup k moci. Toto sněmovní uspořádání by pro Václava Havla bylo na jedné straně k vzteku. Na druhé straně by vedlo k deprimující frustraci, že očividně jeho snažení po dlouhá desetiletí bylo marné a náš národ se z minulosti nepoučil. Věděl totiž velice dobře, že obě tyto strany jsou dvě tváře stejného postoje k politice i k lidem. Politika obou těchto stran vychází ze strategie, že nejdříve je nutné lidem nahnat strach. Ze strachu můžete kvalitní propagandou lehce vytvořit nenávist. Pak mají tyto strany žně připraveny.