Děkuju vám za slovo.
Já bych se v rámci svého přednostního práva před pořadem této mimořádné schůze chtěla věnovat jen jedné věci, které bych se jinak za normálních okolností věnovala v rámci interpelací. Myslím si, že to je téma, které je naprosto zásadní při všech těch kauzách, které rezonují v tom současném prostoru. Vy úplně zaplevelujete veřejný prostor neustále nějakou kauzou, že potom na ta skutečná rozhodnutí, která vy děláte a která mají dopad na životy občanů, tak najednou ta mediální pozornost se nedostává. A já se chci věnovat tomu, co jste udělali parasportovcům. Blíží se nám zimní olympijské hry, blíží se nám zimní paralympijské hry a je ostuda, jakým způsobem se tato vláda postavila k tomu, jak bude parasportovce odměňovat. Chci, aby to tady nezapadlo, protože je to opravdu ostudné. Stydím se za to rozhodnutí.
Já patřím k těm, kteří kvitovali vznik ministerstva nebo ministra pro sport, prevenci a zdraví. Nepovažuji to za zbytečné ministerstvo, nepovažuji to za ministerstvo dřepů a rozcviček, protože jestli něco pomůže naší zemi, tak to, že naše populace bude zdravá, protože se to vyplatí do budoucna nám všem.
Ale je jenom na panu ministrovi, jak s tím naloží. Ano, rozdílné odměňování parasportovců tady v historii bylo, ale také došlo k jeho sjednocení. V minulém období jsme zřídili rezortní centrum při Ministerstvu práce a sociálních věcí pro parasport. Máme tady paralympijský výbor. Říkáme, že všichni lidé jsou si rovni, že všichni lidé jsou stejně cenní, že ke všem lidem přistupujeme stejně a říkáme, že sport je jenom jeden. Opakuji, sport je jenom jeden. A v této situaci najednou tady někdo vytáhne argumenty, že těch disciplín je hodně v tom parasportu, že ta konkurence je tam menší. Tak přece jim nebudeme platit ty peníze? Jako pardon, co to je jiného než diskriminace? Výsměch do tváře, facka těmto lidem, kteří mají úplně jiný životní osud. Přišli o končetinu. Nevidí. Mají mnohem těžší životní podmínky, mnohem hůře se jim sportuje, nemají podmínky na ten sport, nemají dostatečnou pozornost médií, nemají dostatečné sponzorské peníze a vy takto technicistně k tomu přistoupíte? A co by se stalo? Kolik těch medailí je?
Není toto šetření na tom nepravém místě? Jak se ti lidé mají cítit, jak teď mají jet a hrdě nést vlajku České republiky na svých dresech?
Už pominu to, že ministr tady si popletl barvy a myslel si, že to jsou německé barvy a byl tady za módní policii. To je vlastně směšné ve finále.
Ale toto rozhodnutí, které vy jste udělali, ale které dopadá i na ministra školství, mládeže a tělovýchovy Roberta Plagu, protože sport stále je v gesci i Ministerstva školství, dopadá i na Adama Vojtěcha, ministra zdravotnictví, protože ti občané jsou často zdravotně a tělesně postižení, takže mají prostě nějaký zdravotní handicap. Dopadá na ministra práce a sociálních věcí, protože to rezortní centrum je pod ním, pod Alešem Juchelkou. Dopadá na premiéra Andreje Babiše, protože to je jeho vláda. A samozřejmě za tím stojí ministr Šťastný, protože je za tu gesci zodpovědný.
Kdo je vinen současnou situací?Anketa
Já se stydím za toto rozhodnutí a apeluji na vládu, aby přehodnotila svůj postoj, protože to je něco úplně neuvěřitelného. Myslím si, že bychom měli dávat lidem najevo, že si jich vážíme, že respektujeme to, jak se perou se svým osudem, že chtějí reprezentovat naši zemi. Jsem ráda, že paralympijské letní olympijské hry v Paříži konečně dostaly mnohem větší mediální prostor, že tam jely delegace, že se o tom mluvilo, že to pokrytí bylo velké. Jsem šťastná, že pan prezident ocenil parasportovce medailemi za zásluhy. A v této situaci my budeme krátit odměny parasportovcům? Jako fakt, styďte se!
Já jsem z Ostravy. V roce 2019 tam bylo mistrovství světa v parahokeji. Aktuálně běží v kinech film Neporazitelný. Doporučuju vám, zajděte si na to.
Parahokej nikdy nebyl extrémně sledovaný. Sporty, týmy, které jsou fakt skvělé, USA a Kanada, mají spoustu válečných veteránů, mají na to podmínky a ti sportovci jsou fakt profíci. Ti Češi, ti čeští kluci, kteří tam sportovali, mnozí trénovali v Kopřivnici nebo ve Studénce dokonce. Já teď přesně nevím, ale na zimním stadionu úplně v amatérských podmínkách, a normálně k tomu chodili do práce. A oni dokázali to, že na tom mistrovství světa nakonec byli čtvrtí. Ale víte, co se tam stalo? Díky nadšení pořadatelů a díky nadšení českých fanoušků ta Aréna v té Ostravě se zaplnila. Já jsem u toho měla možnost být. Devět tisíc lidí fandilo parasportovcům tak, jako fandí normálním hokejistům, zdravým.
V situaci, hráli jsme s Američany, kteří tehdy byli úplně jiná liga. Stav zápasu byl 10 : 0, my jsme prohrávali 10 : 0. Češi dali gól na 10 : 1, ta hala bouřila jako kdybychom vyhráli olympiádu, takovou jsme měli radost. Dokonce tam nastalo to, že ti Američané od těch 10 gólů přestali už dávat branky, oni by mohli ty kluky české rozstřílet 20 : 0, 30 : 0, ale o to vůbec nešlo. Oni ocenili to, že najednou zažívají nějakou atmosféru, kdy mají pozornost stejně jako zdraví sportovci.
A víte, co se tam třeba stalo? Že oni říkali, my najednou nejsme schopni hrát, my jsme zvyklí hrát v tichu, kdy na nás nikdo nejde a my se na tom ledě slyšíme, my si můžeme nahrávat, můžeme na sebe křičet a najednou v té Ostravě jsme se neslyšeli, protože tam prostě se fandilo jako na normálním hokeji.
Takže to, co jste předvedli, je neskutečný symbol pohrdání lidmi, kteří nevzdali svůj boj s těžkým životním handicapem, nevzdali svůj boj s tím, že chtějí i přes svou nemoc a postižení sportovat a závodit. Je to facka a plivnutí do tváře všem zdravotně postiženým občanům. Já vás žádám, abyste přehodnotili toto ostudné rozhodnutí, protože to za mě nemá obdoby. A opravdu ty technicistní výmluvy na to, že těch disciplín je víc, ty si s prominutím strčte někam.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
