„Veřejná služba je jednou z možností zachování, popř. rozvíjení pracovních schopností a dovedností osob, které dlouhodobě setrvávají ve stavu hmotné nouze a mají objektivní či subjektivní problémy s nalezením odpovídajícího zaměstnání. Veřejná služba má i důležitý sociální rozměr, podporuje sociální začleňování osob, zvyšuje participaci lidí na životu obce a přispívá k dobrým vztahům mezi osobami v hmotné nouzi a ostatními občany. Zároveň vyjadřuje jeden z motivačních principů pomoci v hmotné nouzi: ‚Ten kdo pracuje, se musí mít lépe než ten, který se pracovat nesnaží.’“

Člověk by čekal, že tyto věty cituji z dokumentů současného ministerstva práce a sociálních věcí pod vedením sociální demokratky Michaely Marksové, která avizovala, že už od září by mohl fungovat institut veřejné služby. Jenže ejhle! Citát je sice z materiálu MPSV, ale z roku 2010, tedy z doby, kdy mu šéfoval Jaromír Drábek z TOP 09. Byla to právě ČSSD, která pozdější tvrdší verzi zákona, který povinně zapojoval do veřejné služby i lidi vedené v registru nezaměstnaných, dala k Ústavnímu soudu, jehož rozhodnutí nakonec torpédovalo celý institut veřejné služby. Návrh sociálně demokratické ministryně ale jako by z oka vypadl právě podobě zákona, která platila před přitvrzující sociální reformou.  Jeden si připadá jako v pohádce o pyšné princezně, kde král provolává:  „Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil.“