Letos na jaře by se měly v Praze výrazně rozrůst parkovací zóny. Píšu „by se měly“, protože zatímco magistrátní politici vedou spory, jestli budou v nové Radě hlavního města sedět Piráti nebo piráti, tak se mimo světla reflektorů horečně řeší, jak to vlastně bude celé vypadat. Zdá se, že to ještě vůbec není jisté. Naštěstí.
Řešit v Praze parkování se nikomu moc nechce. Kdo totiž parkovací zóny nezavede, ten naštve nadpoloviční většinu lidí, kteří mají pocit, že je regulace dopravy v klidu podle „domovského práva“ místních obyvatel nezbytná. A zároveň ten, kdo parkovací zóny zavede, také naštve nadpoloviční většinu lidí, až se ukáže, že celá legrace stojí hodně peněz, komplikuje lidem životy a ve skutečnosti vůbec nepomohla.

Dokonce se na mnoha místech situace oproti dnešku ještě zhorší. V některých rezidenčních čtvrtích je totiž už dnes méně parkovacích míst, než kolik tam bydlí osob se zájmem zaparkovat. Ke všemu je mnoho dnes běžně obsazených stání v rozporu s vyhláškou (typicky odstupy od křižovatek). Jelikož si nikdo nestěžuje a reálně to provozu nevadí, dnes se to neřeší. Ale logicky tam nepůjde namalovat oficiální zónu placeného stání. Reálně tak poklesne počet možných parkovacích míst, o které se ale bude prát stále stejný počet řidičů.

Nový plán se to pokouší řešit šalamounsky pomocí plošných zón omezení rychlosti na 30km/h uvnitř „bloků“ ohraničených významnějšími komunikacemi. Krom toho, že je to maskované jako opatření ke zvýšení bezpečnosti, vejde se tam o něco více parkovacích míst, protože povinné odstupy mohou být při nižší povolené rychlosti menší. Stále to však místním řidičům nepomůže. Sice si oběhnou úřední kolečko a zaplatí kartu, ale v ulicích budou nadále muset soupeřit s ostatními šťastnými majiteli karet.