Připomenu, že když současná vláda novelizovala Bezpečnostní strategii České republiky, tak jednou z hrozeb byla zmíněna migrace. V té době se o migraci z Blízkého a Středního východu či ze severní Afriky nehovořilo a naše země se potýkala s náporem Ukrajinců. Dnes je situace jiná, zejména s ohledem na neschopnost EU regulovat migrační toky. Vždyť každý státní útvar má své hranice, v případě EU je to zejména schengenský prostor, který definuje suverenitu a je třeba tyto hranice chránit. Řecko a ani Itálie nezabránily tomu, aby do Evropy proudili kromě běženců ekonomičtí migranti. A je otázkou, která zajímá nejen mne, ale i občany České republiky, kdo a proč tohle způsobil.

Ale nejen migrační vlna představuje bezpečnostní a sociální riziko. Ukazuje se totiž, že přemíra demokracie rozhodování v mezinárodních institucích způsobuje nerozhodnost či dokonce neschopnost řešit bezpečnostní krize. Stačí se podívat na východní Ukrajinu či na zhroucené státy. Ovšem obecně platí, že politici jsou voleni občany proto, aby nalezli či nalézali řešení. A tato řešení se týkají společenských, sociálních, ekonomických či bezpečnostních problémů. Pokud politici nejsou schopni tyto problémy řešit, pak jim to voliči v následujících volbách spočítají. Přitom by bylo chybou , kdyby se tato řešení nezakládala na rozumu a reálných možnostech země. A také pokud by neodpovídala národním zájmům.