Nespokojení Francouzi, kteří si v posledních týdnech navlékli žluté vesty, se stali symbolem boje chudých za svá práva. Přes excesy a radikalismus v Pařížských ulicích je zřejmé, že pro zachování lidských práv a životní úrovně je potřeba něco udělat. Prostě je třeba hájit a uhájit evropský sociální model, který se nejen osvědčil, ale který prosadil elementární spravedlnost ve společnosti. A to nejen v té francouzské, ale i v naší české a konec konců i celoevropské.

Pokud se podíváme na 25 požadavků „žlutých vest“, pak dokonale kopírují současné problémy České republiky. Je to tím, že i u nás převládá neo liberálně ekonomický pohled na společnost, ve které hraje prim úzká skupina bohatých, ovládající nejen hospodářství, ale i média a politiku. Zároveň se snaží privatizovat to málo erárního, co ještě zbylo.

Pod záminkou hledání vnějšího nepřítele se neřeší základní problém každé soudržné společnosti, a tím je rozevírání pomyslných nůžek mezi úzkou elitou a většinou obyvatel. Prostě sytý hladovému nevěří či tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, jak se říká u nás. A současnost ukazuje, že u prostých Francouzů pohár trpělivosti přetekl.