Tyto dva tábory se do sebe zaklesly a výsledkem bylo značné oslabení sociální demokracie. To samé učinil J. Paroubek, který neunesl vynucený odchod z ČSSD poté, co nesestavil vládu. Založil novou politickou stranu LEV 21, ale neuspěl. Od té doby svými komentáři útočí na demokraticky zvolené vedení strany. Pan prezident M.Zeman to pojímá daleko rafinovaněji. V rámci neshod s vedením sociální demokracie založil nejprve svůj fanklub, který poté přetvořil na SPOZ. Ve snaze ovlivnit ČSSD podporoval kandidaturu M.Haška na předsedu strany, tak jako podporoval své věrné uvnitř sociální demokracie. A výsledkem byl opět pokles preferencí.

Snad nejviditelnějším počinem pana prezidenta byla Lánská schůzka po volbách v roce 2013, která měla znemožnit, aby se B.Sobotka, coby předseda ČSSD, stal předsedou vlády. Poté, co se členská základna i široká veřejnost postavila za předsedu sociální demokracie, pokračuje M.Zeman s politickým okopáváním kotníků. A tohle chování graduje s blížícími se volbami do krajských zastupitelstev a třetiny senátu. A také, s blížícím se termínem nadcházejícího volebního sjezdu ČSSD. Prostě se příznivci pana prezidenta i odpůrci B.Sobotky opět houfují. Zřejmě si pramálo uvědomují, že hrají v dresech soupeřů a dávají si góly do vlastní branky.

Chtělo by se říci, je to marné, je to marné. Jakoby bývalí předsedové i členové sociální demokracie přestali vnímat politický obsah a opět, jak je dobrým zvykem, vše řešili personálně. Přitom to byla ČSSD, bez jejíž pomoci by se M.Zeman nestal prezidentem. Je to ČSSD, včele se svým předsedou, na které stojí a padá největší díl zodpovědnosti za koaliční vládnutí. A že si tato vláda nepočíná vůbec špatně hovoří nejen ekonomické úspěchy a růst HDP, ale i pokles nezaměstnanosti, prosazovaná sociální politika či postupný růst životní úrovně obyvatel. A to prosím nehodnotím já sám, ale nezávislí odborníci.