Přiznám se, že jako poslanec Parlamentu České republiky jsem hodně ovlivněn politickým životem v naší krásné zemi. A protože se dlouhodobě věnuji problémům související s bezpečností a obranou, považuji uplynulý rok 2016 za velmi složitý. Přesto si dovolím jedno osobní doznání, a to, že jsem se v květnu dočkal prvního vnuka Dominika, což bylo pro naši rodinu a mě samotného největší událost roku.

Politiku beru jako zaměstnání mnoha řemesel a pouze ten, kdo ji provádí může potvrdit, že spolupráce s lidmi je často velmi těžká a složitá. A to, že za „všechno špatné“ mohou poslanci, politici a politické strany, je jistým fenoménem české, moravské a slezské povahy. To ovšem neznamená, že to je pravda a že je třeba rozlišovat podíl odpovědnosti každého z nás, teď nemyslím pouze politiky, ale všechny občany České republiky.

Uplynulý rok byl ve znamení politické, ekonomické i bezpečnostní stability země. A to přes problémy s nelegální migrací v rámci Evropské unie a oprávněným strachem z teroristických útoků, které se přiblížily k našim hranicím. Přesto bezpečnost našich občanů je zajištěna a je chybou řady nezodpovědných politiků, kteří zneužívají oprávněné obavy spoluobčanů k laciným politickým bodům. Přitom je zřejmé a historická ponaučení ukazují, že rozdělování společnosti nepřispívá k řešení problémů země, ale vede k destabilizaci i ohrožení vlastní bezpečnosti. To, co je třeba, je jednota občanů a větší míra osobní i politické odpovědnosti.

Což si mimo jiné začínají uvědomovat občané ve Velké Británii po Brexitu, kdy dlouhodobě neřešené vnitrostátní problémy byly využity k odporu občanů vůči často byrokratické EU.