Proto řada států používá k nákupům národní úřady pro vyzbrojování a zejména dlouhodobé plánování. A je nutno si uvědomit obrovské problémy naší armády a našeho akvizičního procesu, pokud nějaký vůbec existuje. Připomenu, že se stále nedaří nastavit dlouhodobé plánování do souladu s Koncepcí rozvoje výstavby AČR. Problémem není nedostatek finančních prostředků, ale nastavení celého akvizičního procesu tak, aby odpovídal potřebám armády v kvalitě, množství a v čase. Pak se není co divit, že naše armáda nesplňuje výši investic vůči mandatorním výdajům a že ročně armáda není schopna utratit 4 miliardy korun. Takže tahá kočku za ocas a hledá poněkud netradiční řešení. Tím bylo rozhodnutí vlády, kterým vzala na vědomí Realizaci projektů strategického charakteru ve prospěch AČR a tím umožnila ministerstvu obrany nakupovat podle jednacího řízení bez uveřejnění, což není určitě krok ke zvýšení transparentnosti a k zajištění vyšší efektivnosti vynakládaných finančních prostředků kapitoly 307.
Před časem jsem napsal, že s přihlédnutím na současný tristní stav akvizičního procesu v AČR, jde přijetí projektu vládou správnou cestou, ale tento krok neřeší všechny problémy spojené s nákupem vojenského materiálu. Přestože směrnice EU o obranných zakázkách č 2009/81/ES umožňuje použití výjimek, ale tyto výjimky nelze nadužívat či zneužívat, čehož se v českém případě obávám.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.



