V posledních měsících často slýchávám, že sociální demokracii zvoní hrana a že v roce 2021 jí dveře do poslanecké sněmovny zůstanou zavřeny. Dokonce existují radikální názory, že značka ČSSD je tak pošramocená, že nezbývá než založit novou levicově orientovanou stranu. A nejvíce mne mrzí, když tyto názory jdou zevnitř strany či od bývalých sociálních demokratů. Proto jsem záměrně zvolil název článku Nová levice, abych ukázal, že není třeba měnit základní programové cíle či ideje, ale že je třeba politiku strany, její mediální vystupování a zejména působení sociálních demokratů na veřejnosti přizpůsobit potřebám spoluobčanů a konkrétním problémům dnešního velmi rychlého a globalizovaného světa.
Nejen česká, ale i evropská levice poněkud tápe a namísto předkládání iniciativních návrhů na řešení problémů dneška, jako je migrace, exekuce, lichva, negativní demografický vývoj, daňové ráje, omezování evropského sociálního modelu, nedostatek dostupného bydlení či růst nacionalismu a xenofobie, reaguje a to nejen se zpožděním, ale často i špatně. Prostě si neuvědomila, že současný svět ovládaný sociálními sítěmi a PR agenturami, je velmi těžké dohnat mítinky či osobní aktivitou členů v době, kdy se členská základna nachází v letargii a v pasivitě. Prostě „probuzení“ strany těsně před volbami nestačí, tak jako nestačí uragán návrhů v sociální oblasti. Schází koncepční řešení s jasnou vysvětlovací kampaní.
Nová levice potřebuje vizi moderní společnosti, která je založena na spravedlnosti, solidaritě a svobodě pro všechny aktivní občany. Přeregulovanost a nepřehlednost zákonů, obrovská byrokracie, neschopnost rychle a účinně vymoci spravedlnost, sociální vyloučení, nedostatečná pro rodinná politika, nesoudržnost společnosti jako celku, to jsou příčiny nejen blbé nálady, ale i radikalismu. Přitom Česká republika na tom není vůbec špatně ve srovnání s jinými zeměmi. Problém je v tom, že nelze vše měřit makroekonomickými ukazateli, ale je třeba sledovat stav životní úrovně obyvatel země. Sociální spravedlnost opravdu není založena na dotování obědů či jízdenek. Sociální spravedlnost je ve změně systému přerozdělování národního bohatství tak, aby z růstu ekonomiky těžila drtivá většina občanů.
Vzpomínám si na teze solidarity zdravých s nemocnými, solidarity mladých se starými či solidarity bohatých s chudými. Ano, sociálním demokratům se podařilo některé křivdy z vlád české pravice napravit, ale nepodařilo se jí probudit důvěru široké veřejnosti ve spravedlnost.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV