Při sledování české politické reality show mám často dojem, že politici přes stromy nevidí les. Je to zejména v tématech, která jednotlivé politické strany nastolují, namísto toho, aby koncepčně řešili základní problémy dneška. Takovými rozhodujícími tématy jsou současná sociální a ekonomická situace lidí, prohlubování regionálních rozdílů či zhoršení kvality a dostupnosti veřejných služeb v řadě regionů. Dlouhodobým problémem je i nedůvěra široké veřejnosti ve své základní demokratické instituce a zhoršení politické kultury v zemi.

Různorodost společnosti je normální, ale tato různorodost v názorech, myšlenkách a programech nesmí přerůst v nepřátelství. Dnes jsme svědky ústupu klasické politiky do ústraní, do popředí vystupuje boj o moc, která se řídí veřejným míněním. A to velmi ovlivňují sdělovací prostředky a prohlubuje zprostředkovaná komunikace na sociálních sítích. Namísto kvalitních a konkrétních programů, podle kterých se mají občané rozhodovat, převažuje každodenní situační PR, které ovlivňuje emoce voličů, které ovlivňují výsledek voleb.

Nevím, pro koho je dobré šířit strašidlo bezmoci, beznaděje a nejistoty. Proč jsme neustále svědky předkládání zástupných témat, které dominují, ale nic neřeší. Vždyť lidé chtějí a potřebují najít pevný bod lepší budoucnosti. To se podařilo v roce 2017 současnému premiérovi, nicméně dnes jím vedená populistická politika je daleko od konstruktivního řešení a formulování toho, co chci a jakým způsobem toho mohu dosáhnout. Totéž lze však říci o parlamentní či mimo parlamentní opozici. Bez ohledu na současnou pandemii koronaviru a očekávaný ekonomický pokles nejen našeho hospodářství.