Před nedávnem byly zveřejněny informace o zvyšujícím se průměrném věku obyvatel naší země. Za prvé je to přisuzováno zvyšujícím se věkem dožití našich občanů. Za druhé nízkou porodností a špatným demografickým vývojem. Přesto je nutno se ptát, jak se na sebe dívají sami senioři a kdože hájí jejich oprávněné zájmy.

Při nedávné diskusi je povětšinou trápí, že je mladší generace přehlíží, že jim mladí spoluobčané neprojevují dostatečnou úctu a pochopení pro jejich problémy. Tady musím souhlasit, a je jen dobře, že existuje Univerzita třetího věku a další projekty k zajištění aktivního stárnutí. To, co schází je větší podpora programům mezigenerační solidarity.

 Každý sociolog ví,že senioři mají odlišné požadavky na kvalitu a dostupnost veřejných služeb, že jejich preference životního stylu a priorit neodpovídají prioritám střední a mladé generace spoluobčanů. Požadavky na kvalitní a dostupnou zdravotní péči a sociální služby jsou logické a souvisejí nejen s vyšší věkem dožití, ale zejména s rizikem civilizačních chorob. Takže logický je i požadavek na paliativní a hospicovou péči či zvýšenou podporu domácí péče. A politici si musejí uvědomit, že tento vývoj bude vyžadovat i potřebnou infrastrukturu a dostatek finančních prostředků. A to nejen na poskytované služby, ale zejména na odborně zdatný a proškolený personál.