Přesto, že životní úroveň a kvalita života v naší zemi roste, že je Česká republika velmi bezpečnou zemí s nejnižší nezaměstnaností, že existuje ekonomická a politická stabilita, tak se stále nemohu vyvarovat pocitu ohromného napětí v celé naší společnosti. Ano, mohou k tomu přispívat sami politici, kteří pro politický úspěch udělají snad cokoliv. Od strašení občanů před uprchlíky, před ekonomickou krizí či před bezpečnostními hrozbami z východu, až po lži politiku, které jsme svědky každý den. Připadá mi, že si někteří politici či politické strany ani neuvědomují, jakou medvědí službu pro křehkou demokracii a těžce vydobyté svobody v naší zemi dělají. Velkým problémem je i vymizení autorit z naší společnosti a nedostatek úcty člověka k člověku či k jeho často odlišnému názoru.

Zajisté k této blbé náladě přispívá i jistá míra deziluze a skepse z polistopadového vývoje. Podle posledního průzkumu veřejného mínění podporují téměř tři čtvrtiny respondentů polistopadový vývoj, nicméně značná část, zejména starší generace vzpomíná na jistoty, které jim režim před listopadem 1989 poskytoval. Dokonce se zdá z názorů ze sociálních sítí, že tito lidé jsou ochotni svobodu a demokracii směnit za autoritářský režim, pokud jim přinese některé jistoty a zejména méně životních starostí. Že je to klam nijak neřeší. Přesto jsem přesvědčen, že by politici měli více naslouchat těm, pro které „kapitalismus“ žádné velké štěstí nepřinesl. Prostě proto, že tito lidé si svoji svobodu rozhodování dostatečně neprovázali s osobní zodpovědností. Je třeba si uvědomit, že v naší společnosti stále existují chudí lidé, kterým sice český sociální systém zajišťuje základní životní potřeby, nicméně o nějakém růstu životní úrovně si tito lidé mohou jenom zdát. U mladé generace a nejen u ní se dostupnost bydlení stává noční můrou, která brzy vystraší nejen občany, ale zejména politiky.

Stále u řady lidí převládá to staré známé: To oni, my nic. K tomu hledání vnějšího nepřítele, ať již v podobě negativního vztahu k minoritám, byrokratické Evropské unii či k NATO, ale také k Rusku či čínské ekonomické a politické expanzi.