Je třeba úvodem říct, že již před rokem 1989 byl stav zemědělské, zejména orné půdy špatný, a proto se začal klást důraz na ekologizaci zemědělství. Nicméně transformace zemědělské produkce, zejména její snížení, vedla k ztrátě potravinové soběstačnosti. Vlivem poklesu živočišné výroby se snížil podíl statkového hnojiva, který je zárukou kvalitní a úrodné půdy.

Drastické snižování stavů dobytka způsobilo další degradaci půdy. K tomu se rozvinula výroba biopaliv z přírodních hnojiv a situace se dále zhoršuje. Zelená dohoda pro Evropu tzv. Green Deal EU, přijatá koncem roku 2019, stanovuje snížení skleníkových plynů, a tím výrobu paliv a energií z obnovitelných zdrojů. Tento trend se obrací i vůči chovu hospodářských zvířat, produkujících metan.

Současná vládní koalice přerozděluje deficitní zemědělské dotace od produkčních velkých zemědělců k málo produkčním, především ekologickým zemědělcům. Tím se dále snižuje produkce potravin, které pak dovážíme přes půl světa bez toho, že by někdo měřil podíl přepravy na znečištění ovzduší. A je zajímavé, že žádný stát nenavrhl na klimatických konferencích zrušit osvobození mezinárodní veřejné dopravy od placení DPH a spotřebních daní za energie a pohonné hmoty. Tak vypadá boj proti znečištění klimatu v praxi. Jakoby pravá ruka „ekologů“ nevěděla, co dělá levá.

Evropská unie s cíli Green Dealu zůstává na mezinárodním poli osamocena. Je to z důvodu pokrytecké politiky Evropské komise, která používá dvojího metru k prosazování humanismu, lidských práv a ochrany životního prostředí. Proto politice EU nikdo nevěří. K tomu všemu již řadu let působí ekonomické sankce vůči RF a v poslední době odklon od dodávek ruského plynu, ropy a dalších důležitých surovin pro výrobu. To vše způsobilo raketový vzrůst výrobních a provozních nákladů.

Současné stávky a demonstrace zemědělců v západní Evropě, kritická vyjádření firem a pokles HDP jednotlivých členských zemí EU ukazují na snižování konkurenceschopnosti evropských výrobců. Zahraničně politická pozice, daná zejména ekonomickou výkonností Evropské unie, dostává na frak v porovnání s USA, Čínou a dalšími zeměmi. A to se týká i společné zemědělské politiky EU.