„Komunisté umějí vyčkávat na příhodnou chvíli, jejich plíživý nástup je tu a jihočeská  sociální demokracie jim to dala na stříbrném podnose,“ nechal se koncem května slyšet v rozhovoru pro Parlamentní listy (PL) starosta Tábora Jiří Fišer (Tábor 2020). Tento rozhovor se i dále nesl v podobném duchu zmíněné úvodní věty, jak co do regionální, tak do celostátní politiky. Vzbudil drtivou většinou odmítavé komentáře čtenářů PL a způsobil především značnou názorovou roztržku v táborské, už tak značně rozklížené, radniční koalici. Reagoval na něj velmi kriticky například poslanec a radní většinové koaliční ČSSD Jan Babor. Emoce mírně odezněly, takže se mohu a musím k starostovým zcestným myšlenkám, prezentovaným v celostátním tisku, vyjádřit s odstupem i já. Nejen jako zastupitel a předseda OV KSČM, ale jako občan Ladislav Šedivý.

Vážený pane starosto!

Pokud míníte, že komunisté vyčkávají, pak jste na omylu. My pouze žijeme v reálné situaci, kterou způsobila v naší společnosti pravice, potažmo v regionálním měřítku i vy a vaše parta. Jestliže máte na mysli stoupající preference KSČM a dobrý volební výsledek naší strany v krajských volbách, pak nezbývá, pokud chcete odpověď, co za ním stojí, než abyste se zeptal. Třeba lidí ve frontě před úřadem práce, kteří o práci na jihu Čech nezavadí. Prodavaček ze supermarketů, kterým výplata nestačí ani na nájem. Seniorů, kteří živoří a musí se rozhodnout, zda léky nebo jídlo. Mladých rodin, pro které koupit dětem boty na zimu znamená zruinovat rodinný rozpočet...  Víte vůbec o tom, že v cca 4 000 městských bytů je v Táboře 200 dlužníků za nájemné? To všechno je výsledek ultrapravé asociální politiky. Politiky, jejímž statečným reprezentantem jste i vy.

Vážený pane starosto!

Holedbáte se, že se Tábor stává kulturním městem a „...na ulici hrají saxofony“. Tím se ovšem lidé v Táboře nezasytí. V našem regionu je trvale nejvyšší nezaměstnanost v jižních Čechách a mládež, coby „budoucnost města“, emigruje za prací do Prahy, Budějovice a třeba i mnohem progresivnějšího Písku.