Nebyla jsem mezi těmi, koho se pan redaktor zeptal na názor. Ano, samozřejmě, všichni sledujeme bezpečnostní situaci v Bruselu, odkud pocházeli útočníci z Paříže, tím spíše, že se hlavního organizátora bezpečnostním složkám dosud nepodařilo dopadnout. Nicméně Evropský parlament a všechny další instituce pracují bez přerušení své práce a podle dlouhodobého harmonogramu. Tento týden proběhlo řádné plenární zasedání ve Štrasburku. Diskutovali jsme o útocích v Paříži a opatřeních pro boj s terorismem, přijali rezoluci, týkající se boje proti radikalizaci mladých Evropanů (ač k ní mám řadu výhrad), diskutovala se situace v Sýrii, odhlasovali jsme rozpočet a mnoho dalších. Poslanci vyjadřují k současné bezpečnostní situaci své názory, nicméně stále platí, že hlavní slovo v obraně vnější i vnitřní mají a budou mít členské státy. Přesto se Evropský parlament chce a také bude debaty účastnit.

Na rozdíl od toho, co popisuje autor článku, chodím z centra města do Evropského parlamentu pěšky ulicemi, kde je plno lidí (snad méně turistů, i když v polovině listopadu je to vcelku normální stav), ráno před školami postávají studenti jako vždycky, u štrasburské katedrály se staví stánky na pověstné vánoční trhy. Ano, hlídky se zbraněmi jsou k vidění, k posílení nicméně došlo již po lednových útocích na redakci Charlie Hebdo. Ani vstup do Evropského parlamentu příliš změn nedoznal, návštěvníci pouze procházejí rámem před vstupem, nikoliv až uvnitř budovy. Bezpečnostní opatření minimálně stejné úrovně dobře znají i návštěvníci českého parlamentu.